Chystá se další podvod na hráče?

Hra, o které v tuto chvíli víme několik věcí z hlediska příběhu i vývoje, bude výpočetně poměrně náročnou záležitostí. Jak se na UbiSoft sluší :-). Jenže aby to vše běželo i na pomalém hardwaru, rozhodlo se studio údajně přistoupit ke zhoršení grafiky ve hře. Informace je v tuto chvíli nepotvrzená a pochází od jednoho z grafiků ve švédské pobočce UbiSoftu.

Pikantní je, jak dnešní trh funguje. Máme tu next-gen konzole, které z nějakého nepochopitelného důvodu mají pověst skutečně next-gen hardwaru, výrazně výkonnějšího oproti předchozí generaci. Ano, to je pravda, ale jen částečně. Jak Xbox One, tak Playstation 4 používají solidní 8core CPU a GCN GPU v jednočipovém APU od AMD. Jenže ono je to prostě málo. Na hi-end grafiku roku 2013 či 2014 a rozlišení 1920×1080 s rozumným počtem snímků za sekundu jeho výkon nestačí. To je holý fakt. Tečka.

1080 jen jako vysněné rozlišení

A tak je řada her na těchto konzolích renderována ne při 1080/60p, jak se původně očekávalo,. ale často jen v 1080/30p, nebo dokonce 900/30p a podobně zhoubných rozlišeních. Už jsme o tom psali vícekrát, nemá smysl to rozpitvávat. Co ale má smysl řešit, je kvalita grafiky. Ta totiž často poměrně kulhá oproti tomu, co enginy umějí a je to způsobeno prostě nutností vejít se do určité výkonnostní náročnosti. A taky je to samozřejmě pohodlnost tvůrců v nedělání optimalizací, či prostá ranost vývoje, kdy enginy ještě nejsou tak optimalizované pro Jaguar/GCN či dokonce eDRAM v Xboxu One, jak budou za pár let. Potud by to asi bylo vše v pořádku, či alespoň omluvitelné.

Co ale není omluvitelné, je to, co se již stalo v minulosti a znovu nyní s The Divison: hra je zájemcům před vydáním prezentována v nějaké kvalitě, ale dostane se k nim v kvalitě jiné. O tom se vydavatel ale již opomene zmínit.

Odvěký problém

Tenhle příběh je stejný jako lidstvo samo. Vzpomeňme třeba staré hry, kdy krabice vyvedená v nádherné kvalitě prezentovala něco, co na řekněme platformách jako 386 nemohlo vypadat jinak než kostičkovaných 320×200, nebo na takovém Atari 2600 jen jako shluk velkých kostek.

Ale tohle dokázal hráč jasně identifikovat, vždyť to byl stejný mechanismus jako třeba na krabicích textových her od Infocomu, nebo třeba fantasy malby Borise Valeja na knihách či Martina Zhoufa na obálkách českých vydání a českých časopisů. Tady se pracovalo s představivostí. Ale prezentace in-game videa v kvalitě špičkové a následně vydaná hra v kvalitě průměrné, není nic jiného než podvod. Uvidíme, jestli k němu v případě hry Tom Clancy's The Division dojde, či nikoli.

Mnoho povyku pro nic? Ale kdeže!

Dovolím si vám nabídnout dva pohledy na věc. První je jasný. Takovou praktiku považuji za podvod, protože místo hezkého velkého šťavnatého hamburgeru se vám za vaše peníze dostane nevzhledný slisovaný chcípáček. Hráč s takovým nekompromisním názorem si pak na vlastní kůži prožije frustraci, jakou ztvárnil Michael Douglas ve volném pádu.

Jsem přesvědčen, že takto by potenciální hráč neměl být podváděn. Osobně bych už od daného studia či vydavatele nikdy nic nekoupil, pouze jediná věc by mě od takového rozhodnutí dělila: hra by musela být herně/atmosféricky tak skvělá, že by nevadila horší kvalita grafiky oproti prezentované.

Oslík právě přešel můstek, takže nabízím druhý pohled na věc: Jsou hry, kde počet polygonů, míra tesselace, věrnost fyzikálního systému či detailnost textur nehraje takovou roli. Pokud by požitek ze hry Tom Clancy's The Division stál jen a pouze na kvalitě renderingu, bylo by to hodně smutné a hra by velmi rychle zapadla. Takových případů v minulosti byla spousta a bude jich spousta i v budoucnu.

Jsem ale přesvědčen, že pokud bude Tom Clancy's The Division z hlediska herních mechanismů, chytlavosti či atmosféry onen pověstný háček, co hráče zahákne a nepustí, pak je jedno, že tvůrce musel před uvedením snížit kvalitu grafiky.

Z posledních let si dovolím jeden takový názorný příklad hry, která byla po grafické stránce už při svém vydání poměrně slabá, herní mechanismy zdaleka nebyly odladěné, naopak dodnes hra nese řadu nepříjemností, ale jinak byla tak chytlavá, že jsem v ní strávil stovky a stovky hodin, zatímco třeba Crysis 3 zahálelo, pouštěno pouze pro benchmarkování v rámci testů grafických karet. Tou hrou je v mém případě Skyrim. Podotýkám čistý Skyrim (nově s DLC - no nekupte jej za 280 Kč) bez neoficiálních vylepšení modelů, mechanismů, GUI, textur či čehokoli.

Na Skyrimu jsem si to ověřil jednoduše: od jeho vydání jsem jej měl možnost hrát na všem možném: od low-endového PC typu Pentium 4 s Radeonem HD 3850 256MB v 1366×768 na nízké detaily až po 4,7GHz Core i7 s Radeonem R9 295 X2 v rozlišení 3840×2160 a maximálních detailech. Zážitek ze hry byl ve všech případech stejný. Tahle hra v mém konkrétním případě disponuje úžasnou schopností vtáhnout do světa a nepustit. Je jedno, jaká je kvalita renderingu či textur. Hudba je stejná (skvělá), namluvení postav taktéž a vyprávění příběhu během jeho hraní mě baví stále stejně i po desítkách různých rozehrávek.

Ona pověstná znovuhratelnost je u Skyrimu obrovská a hraní za velkého bouchače s obouruční sekyrou a specializací na kovářství se značně liší od éterické dívenky sbírající bylinky na své kouzelné lektvary. Ano, v průběhu let už mě nejméně tisíc věcí na Skyrimu zamrzelo a nejméně tisíc zlepšováků napadlo, ale i tak stále tvrdím, že i původní hra je velmi zábavná.

Váš názor ale může být naprosto odlišný. Jak to vidíte vy a jaká je ta vaše srdcová hra, současná či minulá?