Aby bylo jasno hned na úvod: vývoj televizorů po hardwarové stránce jde přijatelným směrem, ale příliš pomalu. Po softwarové stránce jde směrem vysloveně špatným. Dá se to uvést na příkladu, kterak v době, kdy končila první a poslední technologie schopná dát vynikající odezvu i vynikající černou (tj. plasma) výrobci nám místo toho cpali nesmysly jako 3D a poslední roky třeba cloudové nesmysly. Plasma rozhodně nebyla technologickým svatým grálem. Jestli čtete můj blog pravidelně, tak víte, že jsem poměrně háklivý na spotřebu a ta od příchodu LED podsvícení LCD televizorů hrála stále více a více v neprospěch plasem. Nikdo mi nevymluví, že tato technologie neskončila z jiného důvodu než z toho, že uvést Ultra HD plasmu s úhlopříčkou 1,5m+ by znamenalo uvést produkt se spotřebou 1000W+. V Panasonicu pracují chytří lidé, takže tuhle sebevraždu neudělali a stejně tak dobře věděli, že na technologické hranice současné/poslední generace plasmové technologie už prakticky dosáhli a dál to prostě nejde.

Když se tak dívám na řekněme standardní IPS LCD TV, tak se nemohu zbavit dojmu srovnatelného s LCD monitory: nejnižší hodnota jasu podsvícení je stále příliš vysoká. Trochu to možná může kompenzovat Local Dimming, ale z mého pohledu jde stále jen o kompenzaci nikoli příčiny, ale důsledku problému, navíc dotaženou jen napůl. Pro běžné použití víceméně ok, pro vychutnání si filmů ze špičkově udělaného Blu-ray disku ne. Pokud pominu nahodilé OLED experimenty, tak současná nabídka TV tvořená modely s LCD a LED podsvícením, je tím, co technologicky omezuje výběr. Některé displeje jsou samozřejmě zajímavější, ale stále mají daleko nejen k dokonalosti, ale i k tomu, co by mohla předvádět hypotetická plasmová TV roku 2015 (mimochodem, zanedlouho tomu bude 80 let od doby, co Kálmán Tihanyi princip plasmového displeje popsal).

Tohle je tedy současné technologické omezení, ve kterém se pohybujeme při uvažování o ideální nové TV. Než se pustím do cupování softwarové stránky, tak si ještě ale musíme vymezit, co to vlastně TV je. Neboť zatímco pro jednoho znamená TV věc, na které sleduje hokej, Top Gear, či Dva a půl chlapa, což nekoliduje s Ordinací a Doktorkou z Dixie jeho manželky, druhý má TV de facto jako obrovské zobrazovadlo pro ty stovky filmů na Blu-rayích, co za ty roky nakoupil (a jeho žena je ráda aspoň za to, že tu a tam se tam vešlo něco se Sandrou Bullock). Přirovnání to není úplně ideální, protože i „hokejista“ bude jistě chtít kupříkladu co největší úhlopříčku, nicméně každý kdo kdy viděl hokej na ČT2 / ČT4 v oněch mnohapixelových kostkách, které nám DVB-T předvádí a kde vidět puk rovná se často zázraku, mi dá za pravdu, že na 720×576 MPEG-2 s mizerným bitratem se cokoli nad 1 metr dá považovat spíše za negativum. Ale abych příliš neodbočoval: jsou lidé, kterým běží TV 12+ hodin denně, často i bez ohledu na to, jestli před ní vůbec někdo sedí, a jsou naopak lidé, kteří se na běžné TV vysílání prakticky nedívají a maximálně si pustí pár filmů týdně z vlastních zdrojů. Z vlastní zkušenosti si dovolím říci, že na sledování běžného TV vysílání v běžném obýváku stačí cokoli typu 32"/81cm 16:9 TV, na vychutnávání filmů to chce tak dvojnásobek - ale ten dvojnásobek nezapínat na běžné TV vysílání, jinak člověk ta velká úhlopříčka zevšední.

Dvě TV by ale v obýváku měl jedině cvok. Pokud tedy pominu variantu TV běžné standardní úhlopříčky a k tomu u stropu visící motorizované plátno s naproti umístěným projektorem, jsme u kompromisu. U aktuální generace TV vidím vhodný kompromis někde v rozmezí úhlopříček 120 až 140 cm a samozřejmě s FullHD rozlišením. Ano, fajnšmekři již jistě vykrmují prasátko a chystají nákup UltraHD Blu-ray přehrávače a první várky filmů hned jak se objeví, nicméně já tam ten přínos od 1920×1080 k 3840×2160 pro typického českého člověka nevidím jiný než další generaci snahy (VHS → DVD → BD → UHD BD) vytáhnout z něj peníze za něco, co opravdu pro „běžné domácí koukání“ nemá až takový efekt.

Jedinou inovaci, kterou si dokáži představit na bázi současné televizorové nabídky, je větší modularita. Kupříkladu pokud je LCD panel dostatečně rychlý, tak nevidím důvod, proč by se v průběhu jeho životnosti nemohla obměnit veškerá jeho okolní elektronika. Ano, je to jen taková hypotéza, nikdo dle mého názoru nebude nikdy dělat nic víc než Samsung s jeho Evolution Kity. TV je dnes spotřební zboží a pokud chcete nové funkce, tak vaší 5 let starou TV prostě vyhoďte a kupte novou úžasnou, s mikrofony, webkamerkami a cloudy.

Což mě přivádí k té poslední části. Softwarová stránka současných TV je typická smlouva s ďáblem. Pokud chcete jakoukoli výrazněji nadstandardní funkcionalitu, nemáte kontrolu nad tím, jak je s ní nakládáno. Pokud chcete být na Googlích službách i ze své TV, tak se v TV jednoduše musíte přilogovat a přiznejme si, že nikdo z nás není takový výzkumník, aby věděl, jak moc to ovlivňuje jeho soukromí, zejména ve srovnání s úrovní soukromí a nešmírování a nevytěžování dat ze strany korporací, když se ke svému Google účtu přihlašujete na PC či zejména ve svém smartphonu. Stejné platí i pro případné další služby jako Netflix, ale hlavně pak pro všechny ty obezličky, které nám pupkatým lidem 21. století umožňují neplýtvat kaloriemi ani na natahování se po ovladači či mačkání jeho tlačítek. Obsluha TV hlasem znamená (pokud opomeneme variantu, že dnes se to často musí aktivovat stiskem tlačítka) to, že TV naslouchá nejen všemu v místnosti, ale v závislosti na citlivosti a frekvenčním rozsahu mikrofonu také v místnostech okolních. V principu je to stejné jako s Cortanou ve Windows 10 či Siri u Applu. Uvidíme tak za 10 let, jak se fenomén ovládání věcí hlasem vyvine: ve chvíli, kdy toho vaše děti prokecají za den více s Cortanou než s vámi, děláte něco špatně. Nemluvě o tom, že Microsoft / NSA / kdokoli s přístupem k těm datům, bude mít solidní základ na to vědět, co se u vás doma děje. Ostatně, jak se zlepšují sekundární kamerky ve smartphonech, tak prý kupříkladu přibývá děvčat, která sebou už nenosí zrcátko a makeup kontrolují jednoduše na smartphonu. Kdo ví, jestli už někde u Googlu neleží stovky miliard takových mugshotů :-).

Nyní je k nám doba ještě milosrdná. Lze koupit TV, která nemá ani potřebnou hw výbavu, ani sw podporu, aby s ní v obýváku měl člověk pocit neustálé přítomnosti té otravné tchyně, která hned všechno vyslepičí dalším slepicím u kafíčka a dortíčku ve Slavii. Ale už je potřeba být ve výběru TV obezřetný a počítat s tím, že jediné, díky čemu TV při prvním spuštění nabízí všechny ty nastavovací dialogy a volby týkající se soukromí, je byrokracie EU, která ve srovnání s jinými zeměmi až křečovitě brání soukromí člověka. Tento stav za prvé nemusí vydržet věčně a také to, že GUI v TV ukazuje, že se nic neodposlouchává, neznamená, že tomu tak skutečně je. Paranoia? Ano, ale zatím jen jako teoretická konstrukce.

Jestli bych chtěl aby se vrátily staré dobré CRT doby, kdy televizory Tesla byly tvořeny součástkami z firemního katalogu dostupnými v obchodě v každém větším městě a člověk si mohl doma vše zkontrolovat a opravit? Ani omylem. To otravné hledání studeňáků, obvykle v polovině nahrazeno rezignací a propájením všech tišťáků v TV, stálo pěkně za prd. S integrovanými obvody přišla - a to si přiznejme - menší poruchovost. Ale za integraci se vždy platí tím, že nevíte, co se ve výrobku skrývá. A když na to přijde, tak každý reproduktor může do určité míry sehrát roli mikrofonu.