V segmentu desktopu zatím nemáme více než osmijádrové procesory, Intel pro výpočetní účely nabízí čip Larrabee, původně vzniklý jako koncept grafické karty postavené na x86 kompatibilních jádrech, ale experimentoval třeba i s 80-jádrovým projektem Terascale nebo s vizí 48-jádrového „Atomu“.

Většina mnohojádrových procesorů ale má ve srovnání s těmi desktopovými jedno společné: Musela nějakým způsobem vyřešit problém, který souvisí se vzájemnou komunikací jader. Zatímco čipy se 4-8 jádry nemají problém komunikovat prostřednictvím exkluzivního přístupu ke sběrnici, s narůstajícím počtem jader klesá počet příležitostí, během nichž by se jednotlivá jádra mohla přihlásit o slovo.

Li-Shiuan Peh, profesor elektroniky a výpočetní techniky na MIT, věří, že budoucnost mnohojádrových procesorů bude připomínat „malé internety“. Každé jádro zahrne samostatný router, přičemž data si jádra budou předávat prostřednictvím packetů o konstantní datové velikosti. Tým profesora Peha pak předvedl koncept svého 36-jádrového procesoru, který na principech integrovaných routerů staví.

Jednotlivá jádra vždy komunikují pouze s bezprostředními sousedy. Vzájemné předávání dat je podle pracovníků týmu velmi rychlé. Další výhoda tkví v tom, že při přesunu dat přes více jader je možné zvolit řadu alternativních cest, takže se lze snadno vyhnout situaci, kdy by některá z cest byla přetížená.