První, co nám tato vize připomněla, je projekt terascale, kterým se Intel pochlubil při dvou příležitostech. V roce 2007, kdy informoval o prototypu s 80 jádry, a roku 2009 v podobě výzkumného single-chip cloud computer.

Tentokrát však jde o vizi do budoucna, která počítá s výrazně pokročilejšími výrobními procesy, které by měly snížit proporce a energetické nároky takového řešení na úroveň dostačující pro mobilní využití. Patrick Moorhead, analytik společnosti Moor Insights and Strategy, odhaduje, že by se hotový produkt mohl dostat na trh v rozmezí 5 - 10 let, na což reagoval CTO společnosti Intel (Justin Rattner) slovy „…bude to výrazně dříve než za 10 let“.

Za zásadní otázku ovšem považujeme, k čemu je (respektive bude) dobré mít v mobilním zařízení procesor s bezmála padesáti jádry. Z empirické zkušenosti můžeme říct, že dosud trvalo zhruba 3 - 4 roky, než se software adaptoval na zdvojnásobení počtu procesorových jader. Tím samozřejmě myslíme globální stav, nikoli několik vybraných aplikací, které díky dobré vícevláknové podpoře vídáme opakovaně v recenzích. Bude za nějakých 5 - 6 let existovat software (a tím opět nemíníme 1 - 2 aplikace), který bude schopen z něčeho takového profitovat?

Na jednu stranu zástupci Intelu zmiňují obrovský výkon, vysokou energetickou efektivitu a otevření nových možností, na druhou stranu se dozvídáme, že se v současnosti teprve hledají cesty, jak a k čemu takový počet jader v rámci mobilního zařízení využít.

48 jádrový prototyp single-chip cloud computer, na kterém
Intel hledá způsoby využití pro 48 mobilní procesor

Pokud totiž pomineme omáčku ze superlativů a příklady, kterými nás výrobci lákali už před sedmi lety při nástupu dvoujádrových procesorů do desktopu (typu: spustíte jednu náročnou aplikaci a ostatní se vám začnou škubat ... kde frázi „ne však s dvoujádrovým procesorem“ nahrazuje fráze „ne však s osmačtyřicetijádrovým procesorem“), pak se skutečně příliš nedozvídáme.

Tanausu Ramirez z Intelu uvedl příklad s přehráváním HD videa, kdy by jednotlivá jádra mohla paralelně dekomprimovat následující snímky a zajistit tak plynulé přehrávání. Možná jsme jen přehnaně kritičtí, ale to nám opět připomíná argumenty z doby nástupu prvních dvoujader. Navíc v současné době obsahují prakticky všechny integrované grafické čipy i SoC hardwarový obvod pro dekomprimaci videa, takže s plynulým přehráváním videa dávno není problém. Připomeňme, že na takový obvod stačí přibližně kolem 10 milionů tranzistorů, přičemž současné generace grafických karet i procesorů nesou řádově jednotky miliard tranzistorů.

Ramirez ještě zmínil, že při rozdělení jedné úlohy mezi větší počet jader lze dosáhnout vyšší energetické efektivity než když jedno jádro běží blízko svého stropu a konzumuje vysoké množství energie. Čímž se ale opět vracíme k otázce, zda není primární zádrhel spíš na straně aplikací, které jen málokdy efektivně využijí i současné vícejádrové procesory.

Dosud jsme se totiž potýkali s přesně opačným problémem, kdy v rámci prevence lokálního přehřívání bývá jednovláknová aplikace přehazována mezi více procesorovými jádry, což jim znemožňuje přejít do klidového režimu, kdy by vykazovala nižší spotřebu.

Budu tedy přát Intelu, aby se mu podařilo tyto otázky a problémy vyřešit a aby i běžný software dokázal takového potenciálu využít. Nechci vypadat jako škarohlíd, ale přinejmenším z dosavadní prezentace tohoto konceptu na mě situace působí, jakoby nešlo ani tak o vývoj dokonalého mobilního procesoru jako spíš o hledání nějakého uplatnění projektu terascale, který přes pět let polyká peníze aniž by přišel s jediným komerčním produktem.