Papermasterova slova částečně upřesnil Sam Naffziger z oddělení vývoje a výzkumu, který konstatoval, že do roku 2020 očekává zhruba pětinásobný nárůst výkonu při zhruba pětinásobném snížení energetických požadavků. Konkrétně zmínil snížení spotřeby laptopů ze současných 5 na 1 watt. Díky tomu prý můžeme očekávat nárůst výdrže na baterii (ze současných až 10 hodin) na jednotky dní.

Což je jen tak mimochodem pěkný kontrast oproti světu mobilních telefonů, kde to jde spíš opačným směrem. Vraťme se k počítačům. AMD nemá k dispozici továrny na čipy, které by zvládaly každým rokem realizovat přechod na nový výrobní proces. Hledá proto alternativní způsoby, jak spotřebu snížit. S poslední generací produktů se to vcelku daří, přesto to samo o sobě k dosažení 25násobku asi stačit nebude. Jako příklad lze zmínit akceleraci některých úloh pomocí HSA, kde lze vhodnou kombinací prostředků procesorového a grafického jádra dosáhnout zvýšení výkonu oproti čistě procesorovému zpracování - zároveň ale může dojít ke snížení energetických nároků. Třeba akcelerace formátu JPEG na nových APU dosahuje ~2× vyššího výkonu než integrovaný kodek ve Windows, přičemž spotřeba je o něco málo nižší (což znamená zhruba zdvojnásobení energetické efektivity v této úloze).

Jiný typ změn spočívá v pokročilém řízení spotřeby. Například 45W verze APU Kaveri díky němu dokázala dosáhnout zhruba 2,5× vyššího grafického výkonu (2,5× vyšší energetická efektivita) oproti 45W Richlandu. V ultramobilním světě pak 4,5W APU Mullins při stejném výrobním procesu (28 nm) dosahuje téměř stejného výkonu jako 15W APU Kabini (3× vyšší energetická efektivita). To jsou však stále příliš nízká čísla ve srovnání s prognózou M. Papermastera. Mimo to využití každé rezervy snižuje možnosti dalších optimalizací.

Společnost má prý ale v zásobě ještě další technologie a trendy - jednu nazval Naffziger „race to idle“. Cílem je umožnit čipu, aby mohl co nejrychleji a tím pádem i častěji přecházet do klidového stavu. A to i při zdánlivě kontinuální zátěži. Například aby dokázal lépe využívat i zlomky vteřiny mezi stisknutím jednotlivých kláves při psaní na klávesnici, nebo aby při přehrávání videa co nejrychleji zpracoval každý frame a mezičas mohl trávit v klidu s minimální spotřebou.

Ze slov Papermastera a Naffzigera vyplývá, že onen 25× lepší poměr spotřeba / výkon se spíš než situace, kdy čip běží permanentně naplno v zátěžovém testu, bude týkat reálného použití, kdy se míra zátěže neustále proměňuje a kdy je možné krátkodobým zvýšením výkonu urychlit dokončení úlohy a tím přímo prodloužit dobu, po kterou bude procesor (ale i GPU, čipset a paměťové rozhraní) v úsporné fázi.

Zdá se vám laťka pětadvacetinásobku reálná, nebo toto vyjádření řadíte na úroveň „10GHz do pěti let“ a podobných? Budou za šest let čipy na x86 architektuře vůbec ještě relevantní, nebo jsou dokonce ARM jádra prvkem, se kterým AMD v této vizí počítá?