Trocha historie

Oficiálně byl vývoj Fusion ohlášen v roce 2006 poté, co AMD odkoupila ATI. Zpočátku se situace nejevila nijak dobře, u obou z firem se sešlo vydání nepříliš povedených produktů (u AMD to byl původní Phenom a ATI si užila s R600), které vyšly zpožděné, nesplňovaly výkonnostní očekávání, překračovaly očekávání ohledně spotřeby a byly postiženy několika bugy, které byly hlavní příčinou jejich neúspěchu. U R600 se navíc projevil špatný odhad situace na trhu, respektive přehnanost technologické výbavy, která zvyšovala komplexnost návrhu, ale během životnosti produktu zůstala nevyužita.

V této situaci ohlášení nějakého Fusion působilo spíš jako marketingové mávátko, kterým AMD dávala najevo, že má nějaké plány do budoucna a že to nehodlá zabalit. Skeptici prorokovali AMD rychlý bankrot, ale vše nakonec dopadlo jinak. Je pravda, že ATI (již jako grafická divize) zvládla nedostatky R600 vyřešit rychleji (vlastně až nečekaně rychle), ale i AMD mnoho z dětských nemocí Phenomu vyléčilo, a tak se obě architektury dostaly do stavu použitelného pro fúzi do jednoho produktu.

stará prezentace AMD - jak měl vypadat vývoj Fusion
(dnes jsme zhruba na „step2“, jen ty puzzlovité výstupky jsme zatím na žádné verzi Fusion nenašli)

Původní plán byl trochu konzervativnější, mělo se začít s integrací samostatného CPU a samostatného GPU v rámci jednoho balení, ale tento prvotní krok byl nakonec vynechán a to i s vědomím výrazného odkladu vydání (na rozdíl od Intelu, který tento krok učinil u prvních 32nm procesorů). Pokud máte dva samostatné čipy, je řada funkcí duplikována (především to, co souvisí s externími vstupy/výstupy), tranzistory se neušetří (~ výrobní náklady a odpadní teplo) a navíc to ještě zvýší náklady na balení čipu. Proto byl přeskočen i krok, kdy měly být oba čipy integrované do jednoho kusu křemíku, ale po funkční stránce zůstat zcela oddělené.