Máte pravdu, nedalo mi to a Ubuntu 13.10 jsem (narozdíl od Windows 8.1) vyzkoušela. Jen krátce, pro mě je tato distribuce podobně nezajímavá, respektive obtížně použitelná jako předchozí verze a nové, ještě víc šmírující Smart Scopes, to nezmění. O to zajímavější ale můžou být deriváty. Ráda bych vám tak dnes doporučila dva: Xubuntu a Lubuntu.

S Lubuntu se seznamuji už nějakou dobu. Mám na svém malém a pomalém Thinkpadíku dual-boot s Mageiou a musím říci, že LXDE v jeho podání je svižnější než v mé oblíbené Francouzce. Jen ty nastavovací aplikace jsou taková chaotická změť, ale i to se mi vlastně líbí, je to takové rustikální.

Xubuntu se mi už na disk nevešlo, takže si s ním teď asi den hraji na poměrně rychlé USB 2.0 klíčence. A je to zajímavé. Nějak jsem zapomněla, jaké Xfce bylo, nebo kam možná s aktuální verzí mířilo. Teď si nedokáži vybavit, jestli jsem tu rok a půl starou verzi 4.10 zkoušela někdy víc zabydlet, ale to je jedno. Xfce se mi líbí, připomíná mi, nevím proč, něco z KDE 2 doby. Asi u něj chvíli zůstanu.

Tak to je pro dnešek vše. Až budete mít chuť zkusit nové Ubuntu, zauvažujte o tom, jestli vám to za to stojí, jestli by nebylo lepší věnovat trochu času spíš jiným prostředím. Xfce i LXDE jsou sympatickou alternativou k trojici KDE, GNOME a Unity. Vím, jistě mi někdo bude oponovat, že je tu také Cinnamon a Mate. A bude mít pravdu. David na ten nedávno vydaný Cinnamon 2.0 asi zapomněl, článek jsem zde nenašla. Tak třeba příště, možná dokonce u Linuxu Mint.