Apple versus USA aneb Soukromí uživatele versus bezpečnost společnosti
Neřešme teď téma terorismu či spojení některých islamistických organizací s terorismem. Faktem je, že 28letý Syed Rizwan Farook, potomek imigrantů z Pákistánu hrál významnou roli v incidentu z 2. prosince 2015, kdy v San Bernardinu zemřelo 14 civilistů (a 2 teroristé) při útoku za použití (polo)automatických zbraní a výbušnin. Podrobněji se incidentu věnuje třeba Wikipedia a má to celé dohru i pro Apple.
Farook totiž mimo jiné používal iPhone od Applu a vyšetřovatelé se do něj potřebují dostat. Applu tak bylo nyní soudně nařízeno, že musí poskytnout veškerou součinnost v prolomení zabezpečení telefonu. Pokud lze informace vykládat, pak neexistuje něco jako „zázračný master klíč“, kterým by se Apple uměl dostat do libovolného iPhonu na světě, takže se na věc musí jít „hrubou silou“. Po Applu se tak chce, aby Apple umožnil vyšetřovatelům neomezený počet pokusů o zadání hesla bez poškození dat v telefonu a také aby přinesl metodu umožňující výrazně rychlejší zadávání hesel. Tedy zjednodušeně řečeno, aby telefon bylo možné prolomit za zlomek doby, resp. aby to bylo vůbec možné.
Apple toto přímo slovy Tima Cooka odmítá a soudní nařízení bere jako bezprecedentní krok ohrožující bezpečnost uživatelů. Věc považuje za tak významnou, že má přesah za rámec právních aspektů. Otázkou je v tuto chvíli, kdo první ztratí svoji pokerovou tvář, kdo bude mít více sil v této věci bojovat. Pokud Apple povolí, žádný jeho uživatel si od té chvíle nemůže být jist ničím, tedy rozhodně ne soukromím. Stojí proti sobě dva silné subjekty, na jedné straně vláda USA reprezentovaná soudním systémem a FBI, na druhé straně firma Apple, která ze všech světových IT společností nejlépe splňuje definici too big to fail.
Milovníci konspiračních teorií samozřejmě mohou vytáhnout i třetí variantu, a sice že Tim Cook jen mlží a součinnost v rámci národní bezpečnosti už FBI dávno poskytli.