Než se touto novinkou budu zabývat, dovolte mi - jako vždy, když píšu novinku o systému, o němž asi valná většina ctěného čtenářstva nikdy neslyšela - začít výpravou do historie. Kolem roku 1985 si IBM (poněkud pozdě) uvědomilo, že trh počítačů odvozených od jeho vlastního PC (a pozdějších modelů PC XT a PC AT) už ani zdaleka neovládá. Vzhledem k tomu, že s výjimkou BIOSu nebylo v PC nic, co by mělo IBM chráněno autorskými právy, mohl jeho klony vyrábět kdokoliv - od čerstvých startupů jako byl například Dell, přes již několik let tempo udávající a prudce rostoucí společnosti jako Compaq až po zavedené korporace typu HP. IBM proto učinilo poslední zoufalý pokus a uvedlo řadu počítačů Personal System/2 (PS/2), která byla interně významně uzavřenější než PC - sběrnice MicroChannel vyžadovala licenci od IBM, místo běžně dostupných čipů na desce bylo několik ASIC neznámého obsahu a jako primární systém neměl být použit DOS, nýbrž společně s Microsoftem nově vyvinutý systém OS/2.

IBM PS/2. Zdroj: Shutterstock

Řada chyb, kterou IBM v tomto pokusu udělalo, by vydala na samostatný článek či dost možná celou knihu. Jednou z těch největších bylo trvání na kompatibilitě nového systému s 16bitovým procesorem 286. Z pohledu IBM byl tento požadavek logický, několik modelů PS/2 na něm bylo založeno a IBM dokonce mělo licenci na vlastní výrobu těchto procesorů, takže by se výhledově mohlo i zbavit přímé závislosti na dodávkách od Intelu. Nicméně 286 jako mezikrok mezi prvním procesorem této řady, tj. 8086 (a jeho levnější variantou 8088) a prvním 32bitovým procesorem této řady, tj. 386, měla řadu nedostatků, pro něž ji například Bill Gates prohlásil za čip s poškozeným mozkem a odmítl ji ve Windows 2.x a 3.x jakkoliv podporovat nad rámec toho, co uměla už 8086. IBM si ale u OS/2 prosadilo svou, nový operační systém (opožděně) vyšel jako šestnáctibitový a plně kompatibilní s 286, Microsoft ze společného projektu vycouval a začal vyvíjet vlastní, později známý jako Windows NT.

IBM sice po osmi letech řadu počítačů PS/2 ukončilo a začalo vesměs stavět úplně stejná PC jako všichni ostatní, ve vývoji svého systému ale pokračovalo. Verze 2.0 z roku 1992 už byla plně 32bitová a umožňovala multitaskový běh programů pro DOS, Windows 3.x, 16bitového software z OS/2 1.x a nových 32bitových programů. O dva roky později přišla verze 3.0 s přídomkem „Warp“ a o další dva roky verze 4.0. Ačkoliv byla každá verze schopnější než předchozí a například při srovnání s Windows 3.x či 9x i technicky lepší, u zákazníků z domácností se OS/2 nikdy příliš neprosadilo a v korporátní a serverové sféře ho brzy začaly vytlačovat Windows NT a na konci 90. let i Linux.

OS/2 Warp 4.5. Zdroj: DIIT

Úplně poslední aktualizace přímo od IBM byla vydána v roce 2001 (verze 4.52), nicméně právě zmiňovaná korporátní sféra způsobila, že IBM následně licencovalo práva na další vývoj třetí straně. Na počátku touto třetí stranou byly společnosti Serenity Systems a Mensys BV, které ještě téhož roku vydaly rebrandovaný systém pod názvem eComStation 1.0. Novinek v něm nebylo mnoho, prakticky šlo jen o souhrn všech aktualizací z let 1996-2001 do jednoho systému, nový instalátor a výměnu názvu a loga všude tam, ked se nacházely. eComStation byl vyvíjen dalších zhruba deset let a díky němu dostalo OS/2 podporu ACPI, SMP, AHCI na straně hardwarové a Openoffice, Firefoxu, Thunderbirdu na straně softwarové.

Když se ale několikrát transformované společnosti dostaly finančních potíží, vývoj ustal. A tu nastoupila společnost Arca Noae, která si také v roce 2015 licencovala práva na OS/2 a o dva roky později vydala ArcaOS 5, čímž se přímo přihlásila k návaznosti na poslední OS/2 a my se tím dostáváme do současnosti.

ArcaOS 5.x. Zdroj: DIIT

ArcaOS je systém komerční, fungující na bázi předplatného. Zaplatíte za licenci na systém samotný a následně platíte pravidelné platby za podporu, v jejímž rámci získáváte přístup k repozitářům s aktualizacemi a novinkami. Když platit přestanete, studna aktualizací vyschne a po nějakém čase se k ní už nedostanete bez koupě nové plné licence. V době, kdy k průměrnému počítači dostanete operační systém od Microsoftu či Apple, aniž byste museli vynakládat další finance, se to může jevit jako naprosto neživotaschopný model, nicméně ArcaOS je zde i po osmi letech, dvou velkých a devíti malých verzích.

V rámci těchto verzí získal schopnost instalace z USB disku (protože kdo má dneska optickou či dokonce ještě disketovou mechaniku), podporu USB 3, bezdrátových sítí, NVMe, UEFI a GPT a mnoho dalších vylepšení, mezi nimiž byla u verze 5.1 oznámena i lokalizace do dalších jazyků kromě standardní angličtiny. Bylo nicméně rovnou uvedeno, že jazyky budou přibývat až v dalších, setinkových verzích a to se nyní i stalo - ArcaOS je dostupný i v němčině, španělštině a ruštině, což také dává nahlédnout na to, kde je asi nejvíce platících zákazníků.

Další novinky se víceméně omezují na aktualizace prakticky všech komponent, které Arca Noae dodává - ovladačů obrazu, zvuku, disků, sítí, atd. Pokud byste systém chtěli snad zkusit, pak vězte, že stojí 139 USD pro osobní a 249 USD pro komerční použití, přičemž je v ceně zahrnuto šest respektive dvanáct měsíců podpory a další podpora vyjde na 70 (osobní verze) nebo 125 (komerční verze) dolarů za rok. Než ale začnete měnit koruny na dolary a objednávat, raději si ověřte, že systém na vašem hardware poběží. A pokud poběží, zamyslete se nad omezeními danými jeho původem - navzdory všemu uvedenému vývoji jde o čistě 32bitový systém, který paměť nad 4 GB umí použít jen jako RAMdisk, a také o systém striktně jednouživatelský.