Funguje díky mikroskopickým diamantům, které vedou teplo od radioaktivních izotopů. Ty pocházejí z vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Ač to zní hrůzostrašně, firma se dušuje, že je tato baterie pro uživatele naprosto bezpečná, jelikož je uložená ve vysoce odolném pouzdře.

Tato baterie poháněná nukleárním odpadem by podle vyjádření jejích tvůrců měla mít životnost až 28 tisíc let bez nutnosti výměny nebo nabíjení. I kdyby její skutečná životnost nakonec byla jen zlomkem oproti původním slibům, jednalo by se o doživotní zdroj energie. Své využití by mohla najít v kosmonautice nebo zdravotnictví. Pro příklad - kvůli výměně baterie v kardiostimulátoru je potřeba otevřít pacientovi hrudník. Mnoha lidem by se jistě zlepšila kvalita života, kdyby tento zákrok podstupovat nemuseli.

Firma NDB doufá, že by tuto baterii mohli začít dodávat svým obchodním partnerům už někdy v roce 2023. Mezi jejich partnery patří hlavně vesmírné agentury, které s tímto zdrojem energie počítají v dlouhodobých misích pro příští dekádu. Diamantová baterie totiž umí dodávat konstantní výkon po dlouhou dobu.

Kromě toho NDB ještě pracuje na kompaktní verzi pro koncové zákazníky. Ta by měla najít své využití v elektromobilech nebo v telefonech. U této zmenšené verze však počítá s životnosti okolo deseti let. Avšak i představa, že bychom své mobilní telefony nemuseli nabíjet celé desetiletí, je velice lákavá. K čemu se však firma prozatím nevyjádřila, je cena.

Tato technologie je postavená na kombinaci radioaktivních izotopů získaných z jaderných elektráren s vrstvami nano diamantů naskládaných na sebe. Nanoskopické diamanty mají vysokou tepelnou vodivost a právě tento rychlý přenos tepla z radioaktivních izotopů generuje elektrickou energii. Pro zvýšení celkové kapacity baterie se na sebe naskládá více vrstev.

Koncept diamantové nukleární baterie byl poprvé představen 25 listopadu 2016 vědci z Univerzity v Bristolu. Zároveň ohlásili, že vytvořili první prototyp této baterie, nicméně výsledky nebyly zrovna přesvědčivé. V roce 2018 první funkční prototyp postavili výzkumníci z Moskevského institutu fyziky a technologie. Jejich baterie dosáhla přibližně desetinásobné životnosti oproti oproti konvenčním elektrochemickým bateriím.

Přínosy tohoto konceptu pro životní prostředí jsou hned dva. Ten první je v tom, že při masové implementaci se sníží jak potřeba výroby nových baterií, tak samozřejmě množství baterií, které skončí v odpadu. A ten druhý je v tom, že by se lidstvo mohlo elegantně zbavit jaderného odpadu. Navíc provozovatelé jaderných elektráren by mohli materiál prodávat místo toho, aby jej nákladně ukládali v zabezpečených objektech.

Technologický přínos by v případě úspěchu byl nedozírný. Všechny moderní technologie dnešní doby jsou často limitovány bateriemi, ať už jde o chytré telefony, notebooky nebo elektromobily. Většina lidí si nabíjí svůj chytrý telefon každý den a někteří i dvakrát. Notebook vydrží pracovat na baterii jen několik hodin a i ten nejlepší elektromobil ujede na jedno nabití maximálně 500 km. Pokud by se tomuto novému typu baterie podařilo tyto limity odstranit, tak by to byl určitě zlomový okamžik v technologickém pokroku. Takže nezbývá než držet palce.