Pro mne naprosto nejzajímavější věcí byl 3D LCD displej nazvaný „BenQ FP231W 3D LCD Monitor“. Jeho úhlopříčka byla úctyhodných 23 palců s rozlišením 1920 × 1200 obrazovkových bodů. Poměrně nezajímavé parametry jako 16 ms, úhel pohledu 176 stupňů, USB 2.0 port a odnímatelné reproduktory rozhodně nejsou tím pravým, o čem bych se chtěl u tohoto monitoru zabývat. Tou nejzajímavější věcí je samozřejmě prostorový obraz. Samozřejmě jsem udělal nějaké ty fotky, ale jak fungoval prostorový efekt z nich bohužel nevykoukáte, budu se alespoň muset pokusit vám dojmy popsat.

Asi nejvíce mi připomnělo koukání na tento monitor obraz v kině IMAX. Tedy, obraz samozřejmě není tak velký, ale dojem jsem měl velice podobný, jenže zatímco v IMAXu k tomu potřebujete mít na očích speciální brýle, tento monitor to zvládne bez problémů bez nich. Jakmile jsem tento monitor uviděl, ihned jsem si řekl, že bude využívat 3D technologii vyvinutou u Sharpu, o které jsme se podrobně rozepsali v červnu minulého roku. Jenomže po bližším zkoumání jsem dospěl k závěru, že tomu tak zřejmě nebude. Zatímco 3D LCD od Sharpu poskytuje trojrozměrný obraz pouze v určitém prostoru před monitorem, na tento monitor od BenQ je možné se dívat prakticky z jakéhokoliv úhlu a stále budete mít dojem, že obraz je prostorový. Navíc jsme se na monitor dívali jak poměrně z blízka (cca 50 cm), tak i z dálky (cca 2 m) a vždy bylo zdání prostoru výborné.

Ovšem abyste z mé chvály nenabyli dojmu, že se jedná naprosto o dokonalé řešení a nemůže být nic lepšího. To rozhodně ne, protože obraz byl na můj vkus poněkud rozostřený (ostatně, podobný dojem mám i ve zmíněném IMAXu) a navíc byl prostor před monitorem rozdělen do jakýchsi virtuálních regionů. Pokud jste pohybovali hlavou v jednom regionu, pak nebyl problém a vše bylo naprosto dokonalé. Pokud jste však přešli z jednoho do druhého, pak na tomto přechodu obraz tak trochu „přeskočil“ (lepší výraz mne nenapadá a bohužel nevím, jak to přesně popsat). V obou regionech byl prostorový, ale mezi těmito regiony byl přeci jen nějaký rozdíl. Ani jeden z těchto dvou nedostatků mi rozhodně nemohl zkazit zážitek z prostorového monitoru.

Další opravdovou novinkou u BenQ byla LightScribe mechanika a jak už můžete díky nám vědět, BenQ byl první firmou, která tyto mechaniky začala vyrábět ve velkém. Je tak trochu škoda, že jsme ji nenalezli v žádném počítači, byla pouze ve vitríně za sklem a pak samozřejmě na obrázcích. Dostali jsme však jedno LightScribe médium původem od Verbatimu, na kterém už bylo něco nakresleno. Abych řekl pravdu, tak kvalita kreslení mi rozhodně nepřijde jako něco perfektního a raději zůstanu u potištitelných CD a DVD. I když, na LightScribe média lze zapisovat opakovaně, takže se asi dá dosáhnout kontrastnějšího a snad i kvalitnějšího zápisu.

U BenQ sice byly k vidění i Blu-ray zařízení, to si ale necháme do speciálního článku čistě na téma Blu-ray a HD DVD na CeBITu, který připravujeme. Podíváme se nyní v rychlosti na další produkty, které nás u BenQ zaujaly. Tak předně je to LCD monitor FP72V, který na sobě má i světelný senzor. Díky němu dokáže automaticky přizpůsobovat svůj jas tak, aby zůstal i za různých světelných podmínek obraz na monitoru koukatelný bez nutnosti manuální úpravy. Dále překvapil miniaturní přenosný projektor, který jako zdroj světla využívá bílé LEDky. Jeho výhodou jsou mimo miniaturních rozměrů i podstatně delší životnost zdroje světla (více než 20 000 hodin). Problém je ovšem v tom, že zatím je světlo z LEDek příliš slabé a tak i v naprosto tmavé místnosti je obraz temný. Jedná se však zatím o prototyp a než ho BenQ uvede na trh, tak chce zatočit právě s tímto problémem. A na závěr nás pobavil monitor nazvaný „BenQ Crazy Arm Monitor“