Když jsem psal, že Sharp přichází s další možností, jak vytvořit 3D obraz, tak jsem nebyl zcela přesný. Začátkem roku Sharp začal prodávat notebook Actius RD3D s 15palcovým LCD s nativním rozlišením 1 024×768, který také pomocí stejné technologie je schopný nabídnout zobrazování v 3D. Jeho cena ovšem není nemenší, vyjde na 3 000 dolarů (cca 80 000 Kč) a to při použití 2,8GHz Pentia 4, 512 MB paměti, nVidia GeForce 4 440 Go, 60GB pevného disku a optickou mechanikou schopnou zapisovat na DVD±RW i DVD-RAM. Cena právě představeného samostatného LCD panelu oznámena nebyla, ale na trhu by měl být v Japonsku dostupný ode dnešního dne.

Pokud bychom se podívali na standardní parametry, tak představený LCD monitor má 15palcovou (38cm) úhlopříčku s nativním rozlišením 1 024×768 obrazovkových bodů, každý schopný zobrazit cca 16,19 milionu barev za pomoci 6bitů na barvu s Frame Relay Control. Svítivost obrazu je 370 cd/m² v 2D režimu a 140 cd/m² v 3D režimu, kontrastní poměr 500:1, doba odezvy 25 ms a pozorovací úhel v 2D režimu 130 ° horizontálně a 115 ° vertikálně. O pozorovacím úhlu v 3D si povíme níže, až vysvětlím, jak tato technologie vlastně funguje.

Pro vytvoření 3D obrazu v našem mozku potřebujeme takové zařízení, které nám zajistí různé obrazy pro pravé a levé oko. Samozřejmě tyto obrazy vůči sobě musí být jen lehce posunuty a míra posunutí jednotlivých objektů na obou obrazech nám definuje vzdálenost. To, aby každé naše oko dostalo jiný obraz, se dá zařídit rovnou několika způsoby. Například je možné mít před každým okem extra LCD, kdy každý zobrazuje obraz pouze pro jedno oko. Toto řešení je poměrně drahé, jelikož je nutné vyrobit dva velmi malé LCD, ovšem každý s rozumným rozlišením. Navíc jsou takové brýle i těžké.

Později se začalo více prosazovat řešení, kdy každý sudý snímek byl určen pro jedno oko a každý lichý pro druhé. To, že každé oko dostane pouze každý druhý snímek, zajišťují speciální brýle, které jsou oproti brýlím přímo s LCD displeji v sobě výrazně lehčí a levnější. Pak už je zapotřebí pouze grafická karta schopná ovládat tyto brýle a pomocný software. Ovšem i toto řešení má své neduhy a to jednak v nutnosti použít brýle, ale hlavně se obnovovací frekvence obrazovky snižuje na polovinu, takže většinou to znamená, že obraz bliká a mnohé lidi z toho bolí hlava.

Několik firem si tedy řeklo, že tudy cesta k masovějšímu rozšíření nevede a rozhodly se společně založit organizaci „3D Consorcium“, ve které je nyní už více než 100 firem. Najdeme mezi nimi i taková jména jako Sanyo, Sharl, Sony, Casio, EIZO, Fuji, Hitachi, Kyocera, Matsushita, Microsoft, Minolta, NEC, Nintendo, Olympus, Philips, Red Hat, Ricoh, nVidia a Samsung. Jejími požadavky bylo, aby byl utvořen LCD displej, který by byl schopen fungovat jako zcela normální 2D LCD, ale v případě potřeby by mohl zobrazovat i 3D obraz. Při tom je podmínkou, aby v 2D režimu nebyly zhoršeny parametry obrazu oproti obyčejným LCD monitorům. To se jim pořádně podařilo až s třetí generací (předešlé měly vidět svislé čárky), se kterou nyní Sharp přichází na trh.

Její princip fungování je poměrně prostý a schematicky ho znázorňuje následující obrázek:

Jak je na obrázku vidět, oproti obyčejnému LCD má 3D LCD navíc ještě jednu vrstvu, jakéhosi „switch LCD“ (switch anglicky znamená přepínač). Tato vrstva navíc je zcela průhledná v případě použití standardního 2D režimu, takže displej funguje jako každý běžný LCD panel, obě oči vidí všechny pixely. V případě, že se displej přepne do 3D režimu, tak se v zadním „switch LCD“ utvoří neprůsvitné sloupce, kterými nepronikne podsvícení displeje. Je to naaranžováno tak šikovně, že ve výsledku vidí pravé oko jen sudé sloupce pixelů a levé pouze liché (nakreslený schematický obrázek znázorňuje pohled shora).

Při přečtení předešlých řádků jste si možná uvědomili, že něco takového nemusí fungovat vždy, že to bude fungovat pouze v případě, kdy jsou oči na nějakém konkrétním místě vůči monitoru. Aby si dotyčný mohl nastavit hlavu do správné pozice, tak je na spodní straně displeje pár bodů navíc, které mu v tom pomohou. Jenže umístit hlavu do zcela přesné pozice a ponechání ji v ní například během hraní 3D hry, to je trochu nereálné. Toho si byli vědomi i vývojáři této technologie a tak zúžili svislé pruhy ve „switch LCD“, kterými prosvítá podsvětlení tak, aby hlava nemusela být v přesné pozici. Demonstruje to následující schematický obrázek:

Nahoře ty modré a červené obdélníčky představují pixely displeje (červené pro levé oko a modré pro pravé), černé obdélníčky pod nimi představují neprůsvitné oblasti (ano, neprůhledná oblast je z pohledu pozorovatele až za LCD s pixely a nikoliv před, ale kdyby to tak bylo nakresleno, tak by to výrazně znepřehlednilo schematický obrázek) a nakonec ta červená a modrá oblast dole je místo, v kterém může být levé a pravé oko, jak je to tam ostatně znázorněno. Znovu jde o pohled shora.

Jistá tolerance při pozorování obrazu zde je a pokud se z ní vychýlíte, tak pouze pravé oko uvidí obrazovkové body určené pro levé a naopak. Nutnost umístnit hlavu však platí pouze ve vodorovném směru, hlava může být vůči monitoru v jakékoliv výšce, kterou ji umožní pozorovací úhel displeje. Ač je tedy zjevně i tento způsob 3D zobrazení určen pro jednoho pozorujícího, dal by se nouzově použít i pro dva, kdy by oba měli hlavy nad sebou.

Když už tedy víme, jak tato technologie funguje, můžeme se zamyslet nad tím, jestli se prosadí. Když se podíváte mezi firmy, které jsou v 3D konsorciu zastoupeny, najdete tu výrobce LCD displejů, což je naprosto pochopitelné. Jsou tam však i firmy vyrábějící fotoaparáty a opravdu toto se na půdě tohoto konsorcia nejednou probíralo. Taktéž zde můžete nalézt zástupce výrobce grafických karet (nVidii), takže se dá očekávat i hardwarová akcelerace této technologie. A přítomnost Microsoftu (i když zatím pouze japonské pobočky) napovídá, že by pro to měla být i podpora v operačním systému.

Suma sumárum, za touto technologií stojí poměrně dost silných firem, které mají velmi reálnou šanci ji prosadit. Navíc byl její vývoj směřován tak, aby oproti běžným LCD panelům nestála majlant možnost zobrazovat i 3D a také aby nezhoršovala parametry LCD při zobrazování v 2D režimu. Já osobně si tedy myslím, že se časem tato technologie opravdu prosadí a stane se reálnou. Fotoaparáty nám budou nabízet možnost fotografovat v 3D režimu a LCD displeje nám to budou i zobrazovat. Nějaké masovější nasazení však nečekejte dříve než za tři až pět let.

PS: Ona část „switch LCD“, která se opravdu zatemňuje, se nazývá paralaxová bariéra. Když jsem na Internetu hledal přesný význam slova paralaxa, narazil jsem na tento úžasný text. Ano, vím, je to strojově přeloženo, ale má to smysl?