Cenzura Internetu ve světě
V souvislosti s bojem proti mezinárodnímu organizovanému zločinu a terorismu se stále častěji objevují hlasy pro filtrování informací předávaných prostřednictvím Internetu. Ačkoli organizovaný zločin (a zvláště v nadnárodní formě) představuje mimořádné bezpečností riziko, které může ohrozit stabilitu světového hospodářského systému, je skutečně nutné proto zásadním způsobem omezovat ústavně zaručené svobody jednotlivce? Článek se zabývá souvisejícími aktuálními právními aspekty cenzury Internetu v ČR a ve světě.
Kapitoly článků
2. Cenzura Internetu ve světě
Cenzurou Internetu ve světě se zabývá hned několik organizací. Jednou z nejznámějších je však organizace známá pod názvem „Reporters Sans Frontiers“, tedy Reportéři bez hranic. Tato organizace vede vlastní seznamy zemí, které se řadí mezi „Nepřátele Internetu“, a zemí tzv. „Pod dohledem“. V aktuální verzi seznamu Nepřátel Internetu je celkem 12 zemí, a to Barma, Čína, Kuba, Egypt, Írán, KLDR, Saudská Arábie, Sýrie, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam [8]. Uvedené státy se zpravidla snaží o totální kontrolu nad Internetem. Z Internetu vytváří úzce omezenou počítačovou síť, kam se dostanete pouze se schváleným přístupem, a to pouze na stránky předem vybrané. Systematická represe uživatelů Internetu není v těchto zemích ničím výjimečným, právě naopak. Za nejznámější případ internetové cenzury lze považovat kolosální firewally budované v Čínské lidové republice, které takřka znemožňují tamním obyvatelům přístup ke všem informacím, jež čínská komunistická vláda považuje za nepohodlné. Na podobném principu je založena i internetová cenzura v Íránu, ovšem s tím rozdílem, že v této zemi je hlavním předmětem zájmu potírání stránek hlásajících rovnoprávnost žen [9].
Na hranici cenzury a pronásledování uživatelů Internetu jsou země „Pod dohledem“, mezi které se řadí například Bahrajn, Bělorusko, Rusko, Malajsie, Thajsko, Turecko, Spojené arabské emiráty, ale i (s velkým podivem) Austrálie a Jižní Korea. Na seznamu těchto zemí nejsou tedy jen totalitní režimy, ale i významné země považované za demokratické. Zatímco Austrálie se chystá zavést gigantický systém filtrování internetu, Jižní Korea zase usiluje o zákaz anonymního přístupu k síti. Obě země tak činí údajně z bezpečnostních důvodů ve snaze chránit své občany [10].
Jakkoli se může zdát, že území Evropské unie se internetová cenzura poněkud vyhýbá, není tomu tak. Cenzura Internetu není v současné době ničím výjimečným ani v takových demokratických zemích, jakými je například Francie, Itálie, Velká Británie či USA. Internetová cenzura se zdá být zcela běžnou součástí lidského života, neboť nelze zapomínat i na menší případy cenzury, jaké se vyskytují v diskusních fórech. Přestože zásahy pověřeného moderátora do obsahu diskuse mohou působit jako omezování svobody slova, provozovatel komerčního serveru má k takovému jednání plné právo [11].
Závěr
Ačkoli jsou záměry organizace Internet Watch Foundation jistě ušlechtilé a dětská pornografie je zavrženíhodným zločinem, přesto by nemělo být přípustné, aby soukromý subjekt, který de facto přebírá roli nezávislé justice, rozhodoval o tom, kde je hranice mezi právem na přístup k informacím a veřejným zájmem. Takového hodnocení by mělo být čistě na rozhodnutí soudního orgánu vždy v konkrétním případě. Navíc, dovoluji si souhlasit s názorem některých dalších autorů článků o internetové cenzuře, dle kterých je namístě využít jiných institutů než bez rozmyslu zasahovat do základních ústavních práv. Především přichází v úvahu cesta vzdělávání, a to nejen dětí, ale i jejich rodičů a učitelů. Edukace tak může být zásadní při řešení těchto problémů, neboť dostatečné znalosti tohoto předmětu a uvědomění si rizik v prostředí moderních technologií bude jistě mnohemefektivnější.
Smyslem tohoto článku tak není obhajoba stránek s dětskou pornografií nebo propagujících hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, apod. Smyslem tohoto článku je připomenutí si významu základních lidských práv a svobod. Jestliže dnes se potýkáme s cenzurou pornografie, zítra to může být cenzura stránek opozičních politických stran nebo něco horšího, jak naznačují dosavadní utajená jednání o mezinárodní dohodě ACTA– Anti-Counterfeiting Trade Agreement (česky: Obchodní dohoda proti padělání). Dle dostupných informací totiž ohledně utajované dohodě ACTA panují značné obavy, že tato může ohrozit samotnou podstatu internetové svobody. Dle organizace Free Software Foundation "Dohoda ACTA ohrožuje svobodný software, neboť vytváří atmosféru neustálého dozoru a podezřívání, ve které je svoboda (...) chápána jako nebezpečný element, nikoli jako element tvořivý, inovativní a vzrušující".
JUDr. Denisa Šlemarová, MBA, text vyšel s laskavým svolením autorky a byl převzat ze serveru IT právo
----------------------------------
[1] Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cenzura.
[2] Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Internet_censorship.
[3] Tisková zpráva společnosti Vodafone Czech Republic a.s. ze dne 26.06.2008, publikováno na: http://www.lupa.cz/tiskove-zpravy.
[4] Nález Ústavního soudu, Pl. ÚS 2/10, ze dne 30.03.2010.
[5] Viz usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., ze dne 16.12.1992, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.
[6] Test proporcionality zahrnuje tři kritéria, a to: (i) princip vhodnosti (tj. zda je dané opatření vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle), (ii) princip potřebnosti (tj. nutnost použití pouze toho nejšetrnějšího prostředku z více možných variant), a konečně (iii) princip přiměřenosti (tj. újma na základním právu nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli).
[7] Například v souladu s ustanovením § 64 odst. 12 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, platí, že „pokud službu bylo možno využít jen částečně, anebo ji nebylo možno využít vůbec pro závadu technického nebo provozního charakteru na straně podnikatele poskytujícího službu, je tento povinen zajistit odstranění závady a přiměřeně snížit cenu nebo po dohodě s účastníkem zajistit poskytnutí služby náhradním způsobem. Podnikatel poskytující službu elektronických komunikací není povinen uhrazovat jejím uživatelům náhradu škody, která jim vznikne v důsledku přerušení služby nebo vadného poskytnutí služby“.
[8] Zdroj: http://en.rsf.org/.
[9] Valášek P., Cenzura internetu není jen strašák, ale krutá realita, 04.08.2008, publikováno na: www.zive.cz/clanky.
[10] Článek Cenzura internetu se prohlubuje, obsah filtrují už i v Turecku a Rusku, ihned.cz, 12.03.2010, publikováno na: www.zahranicni.ihned.cz.
[11] Valášek P., Cenzura internetu není jen strašák, ale krutá realita, 04.08.2008, publikováno na www.zive.cz/Clanky.
Další zdroje:
Herceg J., Ústavněprávní limity monitoringu telekomunikačního provozu: konflikt mezi bezpečností a svobodou, Bulletin advokacie č. 5/2010, str. 22.
Maciach J., Cenzura Internetu se připlížila do Evropské unie, 22.02.2010, publikováno na: www.lupa.cz/clanky.
Peterka J., Stalo se: Vodafone přehodnotil své blokování na internetu, 18.11.2008, publikováno na: http://www.lupa.cz/clanky.
Peterka J., T-Mobile jde do UMTS FDD a do blokování nelegálního obsahu, 16.12.2008, publikováno na: www.lupa.cz/clanky.
Pitra V., Cenzura internetu v KLDR a KR, publikováno na: zprávy.jiznikorea.eu/post.
Zdroje:
předchozí kapitola
Kapitoly článků
2. Cenzura Internetu ve světě
