Meteor Lake budou tvořit velká jádra Redwood Cove a malá jádra (Atomy) Crestmont. Procesor bude v maximální konfiguraci vybaven 6 velkými jádry a 8 malými jádry v procesorové dlaždici a 2 malými jádry v centrální dlaždici (aby mohla být v nízké zátěži procesorová dlaždice vypnuta a ušetřila se energie konzumovaná jejich propojením).

Právě konfigurace, která má všech 16 jader (6+8+2) aktivních (Core Ultra 7 155H), se objevila v databázi testu GeekBench 6. Dosahuje v něm 12749 bodů ve vícejádrové a 2294 v jednojádrové (jednovláknové) zátěži. Pro kontext:

Ve vícejádrové zátěži překonává 16jádrový Meteor Lake (Core Ultra 7 155H) o 4,9 % překonává 8jádrové APU Phoenix (Ryzen 7 7840HS) a blíží se osmijádrovému Dragon Range (Ryzen 7 7745H).

Jednojádrový výkon není silnou stránkou Meteor Lake - v boostu procesor běží na maximálně 4,8 GHz a alespoň v této zátěži se IPC nejeví vyšší než u současných architektur. Výsledkem je, že APU Phoenix (Ryzen 7 7840HS) dosahuje o 8 % vyššího výkonu.

Navzdory letitým odkladům zatím Meteor Lake nepřináší výkon, který by nějak vybočoval z možností stávající generace. Intel opakovaně mluvil o energetické efektivitě, takže to vypadá spíš na snížení spotřeby než snížení výkonu. V tomto ohledu se snad dlaždicová konfigurace a nová architektura velkých i malých jader v kombinaci s procesem Intel 4 projeví výrazněji než ve výkonnostním posunu. Vyloučena není ani možnost, že se Intelu do vydání podaří ještě doladit firmware a stabilní dosažitelné takty a vícejádrový výkon bude bližší tomu, co bychom očekávali od šestnáctijádrové konfigurace postavené na kombinaci dvou nových architektur.