Výchozí myšlenkou API DirectStorage byla modernizace klasického přístupu k načítání dat, který byl navržen s ohledem na mechanické pevné disky. Ty zpracovaly požadavky (a data načítaly) převážně sériově, čemuž odpovídala i softwarová implementace. API dostalo požadavek na načtení konkrétního datového bloku, ten zpracovalo, odeslalo požadavek disku, ten jej načetl a teprve poté se zpracovával další požadavek. Při pomalých magnetických discích to nepředstavovalo problém (brzdu). SSD však dokázala podstatně víc a právě využití jejich potenciálu bylo cílem API DirectStorage. Na jedné straně bylo cílem zrychlení práce s daty, na straně druhém snížení režie, kterou při použití rychlých SSD generovala stará API navržená pro pomalé mechanické disky.

Microsoft původně vyvinul DirectStorage pro herní konzole Xbox, ale později přišel i s verzí pro PC, která - pod označením DirectStorage 1.0 - přinášela výše popsané výhody i osobním počítačům. Samotná náhrada modernějším API vedla k až 40% zkrácení doby potřebné k načtení dat.

DirectStorage 1.1 využívá GPU

Před polovinou října oznámil Microsoft, že do konce letošního roku připraví DirectStorage 1.1, který bude krom již popsaného nabízet i akceleraci datové dekomprese prostřednictvím výpočetních jader (stream-procesorů) grafických čipů. V říjnu Microsoft předložil ukázku na jednoduchém demu „Avocados“:

Bez GPU dekomprese (Zlib, vpravo) trvá načtení 5,65 GB dat 2,36 sekundy při až 100% zátěži procesoru. S GPU dekompresí (GDeflatem vlevo) je stejný objem dat načten za 0,8 sekundy při nanejvýš 15% zátěži procesoru. Jde tedy o téměř 3× kratší čas (v porovnání s DirectStorage 1.0).

DirectStorage 1.1 je podporováno na všech DirectX12 GPU s podporou Shader Model 6.0. Výrobce GPU může dále optimalizovat využití DirectStorage 1.1 s využitím tzv. metacommands. Z uživatelského hlediska je pro využití potenciálu samozřejmě zapotřebí jak kompatibilní hardware (grafická karta) a software (operační systém, ovladače), tak samotná aplikace, která je pro DirectStorage 1.1 navržena.