Japonští vědci z institutu při univerzitě v Keio oznámili, že vyvinuli novou technologii, která umožňuje použít DNA bakterií ale i virů jako médium pro dlouhodobé ukládání dat. Úspěchu dosáhli díky tomu, že se jim podařilo vytvořit umělou DNA sekvenci, kterou vložili do genomu bakterie, ve které jsou data uložena jako A, T, G a C báze. Protože mikroby jsou velmi malé a informaci si drží po generace, mohou být použity po zálohování velkých objemů dat na malém prostoru a zároveň vydrží podstatně déle než elektronické nebo magnetické paměti včetně optických, jako jsou CD-ROM, flash paměti a pevné disky. DNA sekvence se ale při přenosu z generace na generaci drobně mění a to byl základní problém biotických paměťových médií, který tito vědci možná vyřešili.

Do genomu bakterie Bacillus subtilis se jim podařilo do vložit více kopií DNA sekvencí nesoucích stejná data a proto při jejich porušení jsou bezchybné informace k dispozici v těchto dalších kopiích. Do bakterie zaznamenali vzorec pro Einsteinovu teorii relativity a potvrdili v počítačové simulaci, že data by takto vydržela stovky až tisíce let.