V časopise Science se minulý týden objevil článek Toma Russella z „University of Massachusetts Amherst“ popisující novou revoluční technologii umožňují zaznamenat na čtvereční palec až 10 Terabitů (současné pevné disky mají kapacitu v řádech stovek Gbitů, Hitachi loni v létě demonstrovala 610 Gbitů na palec). „Očekávám, že tato nová metoda výroby vysoce uspořádaných makroskopických polí složených z nanoskopických elementů způsobí převrat v mikroelektronice a ukládání dat a možná i jinde, například ve fotovoltaice,“ říká sám Russell. Podařilo se mu vyvinout rychlejší a účinnější způsob, jak vyrábět čisté tenké polymerové filmy s nejmenšími doménami, jakých bylo zatím dosaženo a nejhustěji uspořádáno v daném rozměru. Tato nová technologie seskupuje do bloků dva copolymery (dva chemicky rozdílné polymery spojené dohromady), což asi nejlépe popisuje obrázek.

Z odborného textu sice moc jasně nevyplývá, jak by to celé asi tak mohlo fungovat, ale jak jsme to pochopili my, je fígl v tom, že polymerová mřížka se položí na safírovou desku (kotouček), která dříve získala 24hodinovým zahříváním na teplotu 1300 až 1500 °C pilovitý povrch. Tím pak opticky vznikne tento krásný pravidelný vzor. Změnou žíhací teploty ovšem dokáží měnit jak úhel, tak i výšku a hloubku „zubů“, což už nemá daleko k identifikaci různých stavů a možnosti takto ukládat data. Je to pochopitelně teprve začátek, takže nečekejte, že třeba za tři roky najdete v obchodě datové úložiště používající tuto technologii. Možná to ale celé funguje úplně jinak.