Toto rozhraní je kompatibilní s PCI Express i USB 2.0, první generace si totiž musela vystačit s PCI nebo SDIO (Secure Digital Input Output). Efektivní datová přenosová rychlost je kolem 300 Mbit/s, což Sony přímo předvádí s vlastními moduly umístěnými ve dvou noteboocích. Při demonstraci takto kopírovali 180MB video rychlostí 350 Mbit/s, když s první generací se dostali maximálně tak na 110 až 190 Mbit/s, což bylo částečně způsobeno nutností použít PCI Express nebo USB 2.0 bridge.

Mimo vyšší rychlosti si druhá generace vystačí i s nižším příkonem, Sony uvádí něco mezi 500 až 600 mW pro maximální rychlost. První TransferJet čip si při maximálním vytížení vzal až 1 W. Vývojáře jistě také potěší, že konstrukce modulu je jednodušší, protože už není třeba integrovat nějaký bridge pro PCIe nebo USB, čip samotný má rozměr 13×12×1 mm, vzorek zájemce vyjde asi na 21 USD, velkovýrobu plánují rozjet koncem roku.

Ještě zopakujeme, že tato technologie bezdrátového přenosu není o velkých vzdálenostech. Vize je taková, že zařízení se k sobě budou přikládat, půjde tedy o přenos na vzdálenost v řádu centimetrů, což často u mobilních zařízení stačí.

Jen pro zajímavost uvedeme seznam firem, které se už do tohoto projektu zapojily: Canon, Casio, Kodak, Sony, Hitachi, JVC, KDDI, Kenwood, Panasonic, Nikon, NTT Docomo, Olympus, Pioneer, Samsung, Seiko, Sharp, Softbank Mobile, Sony Ericsson a Toshiba, mezi příznivci pak figurují například Fujitsu, Fujifilm, Hoya (Pentax),  I-O Data, MediaTek, NEC, Ricoh či Taiyo Yuden. Tento seznam naznačuje, že výhod této komunikace si asi nejdříve budou užívat v Japonsku. Není překvapením, že se zde nacházejí všichni významní výrobci fotoaparátů, snad kromě Sigmy.