DualDDR napovídá, že stejně jako u nForce i nForce 2 podporuje dvoukanálový přístup do DDR pamětí. Dříve jste se mohli setkat s označením TwinBank, ale jde stále o to samé. Liší se jen podpora rychlých DDR. Zatímco nForce končila u DDR266, nForce 2 zvládá i DDR400. Přístup do pamětí se odehrává 64bitově, ale je možné i 128bitově. Tady je to trošičku komplikovanější, proto se u toho pozastavíme.

Pokud použijete jen jednu paměť, pak do ní bude přistupovat jen jeden paměťový řadič za pomocí 64 bitů. Použijete-li dvě stejné paměti, nic nebrání tomu, aby se zaply oba paměťové řadiče a následkem toho se pro přístup do pamětí využívá plných 128 bitů. Jenže co když nainstalujete dvě různě veliké paměti? I tady má DualDDR (aneb TwinBank) rozumné řešení. Řekněme, že si nainstalujete 64 MB a 256 MB moduly. Potom se 128bitově přistupuje do 64 MB modulu a zároveň do prvních 64 MB z 256 MB modulu. Do zbylých 192 MB u 256 MB modulu se už přistupuje pouze 64 bitově.

Nejvýhodnější je tedy použít dvě stejně velké paměti. Chipset jako takový podporuje až 3 GB paměti a to tehdy, když osadíte tři paměťové patice s třemi 1 GB DIMM moduly.

Naši pozorní čtenářové jistě velmi dobře vědí, že nároky Athlon XP procesorů na datový tok se sběrnicí 133 MHz jsou 2,1 GB/s. To poskytují už DDR266 paměti (neboli PC2100 moduly) a to i se 64bitovým přístupem. Sice nějaký ten datový tok přibyde pro přímý přístup řadiče disků a zvukové karty do paměti, ale to většinou nedělá více než 100 MB/s. Takže k čemu datový tok 6,4 GB/s u dvoukanálového DDR400? Samozřejmě kvůli integrované videokartě. Vždyť ani 10,4 GB/s u GeForce4 Ti 4600 nestačí, takže tady je opravdu každý kousek datového toku navíc znát.

Zajímavé ještě je se podívat na synchronost a asynchronost pamětí a sběrnice. Jestliže proceser běží na 133 MHz a DDR266 také běží na 133 MHz (sice se udává 266 MHz, ale to je jen efektivní rychlost - dodávají data totiž stejně rychle, jako by SDR paměti běžely na 266 MHz), pak různé čekací stavy budou minimální. Naproti tomu, když procesor má sběrnici 133 MHz a DDR333 běží na 166 MHz, pak se musí leckdy čekat, než si vyzvedne data procesor, nebo než se mohou uložit do pamětí. Toho si byla vědoma i nVidia a optimalizovala paměťový řadič tak, že je lepší běžet DDR paměti synchonně s procesorem (tedy 133 MHz), než nesynchronní provoz. Takže nakonec je při nepoužívání integrované grafické karty nForce 2 nejrychlejší s DDR266 pamětmi.

Pokud se tedy rozhodnete si pořídit nějakou grafickou kartu, pak u nForce 2 nejlépe pochodíte s dvoukanálovými DDR266. Navíc jsou tyto paměti z DDR nejlevnější, takže jasná volba. Ale pokud jste přektaktovávači, pak vám nVidia také vyšla vstříct. Budete si totiž moci nastavit rychlost sběrnice procesoru, pamětí i AGP po 1 MHz a to zcela odděleně od sebe. Nejvíce se to asi bude hodit v případech, kdy přetaktujete sběrnici procesoru a pamětí (a zachováte jejich synchronnost), ale poběžíte AGP přesně podle normy.