3. ELEKTRONICKÁ POŠTA A JEJÍ VÝZNAM

  3.1 Obecný význam elektronické pošty

Navzdory obrovským možnostem Internetu je elektronická pošta stále jednou z nejčastěji využívaných internetových služeb, její obliba pak navíc stále stoupá. Důvodů lze nalézt hned několik. Prvním takovým důvodem je zde zejména rychlost přenosu zprávy (doručení), která se pohybuje v řádech milisekund a umožňuje tedy interaktivní výměnu několika zpráv během několika málo minut. Dalším takovým důvodem je pak nepochybně samotná cena těchto služeb (přenosu), která je v případě elektronicky zasílaných zpráv zásadně bezúplatná (viz. výše), Dalším je poté bezesporu stále větší dostupnost a rozšířenost těchto služeb. Stručně řečeno, elektronická pošta nabízí ve srovnání s (dosud tradičními) papírovými poštovními službami řadu výhod a návrat k papíru s tradičními poštovními známkám je dnes již nepředstavitelný.

Samotný obecný význam elektronické pošty tak spočívá zejména v jejích výhodách oproti tradičním formám. Z právního hlediska (významu) na ni však lze nahlížet také jako na významné komunikační médium (podobně jako např. tisk, rozhlas či televize) a marketingový nástroj; v tomto ohledu pak bývá také hojně zne/využívána (viz.dále).

  3.2 Elektronická pošta a její nevyžádané (reklamní) vsuvky

Jak již bylo výše uvedeno, elektronická pošta představuje významný marketingový nástroj. Za tímto účelem se používají jak celé zprávy elektronické pošty, jejichž jediným účelem je zejména reklama, tak i části běžných zpráv elektronické pošty (tzv. reklamní vsuvky), které slouží zejména pro komunikaci. Tyto reklamní vsuvky se vyskytují zejména u

• freemailových služeb, kde všechny zprávy zasílané elektronickou poštou procházejí centrálním serverem, který je zpracovává (přijímá a odesílá) a na jejich konec poté obvykle umisťuje krátkou reklamní vsuvku;
• tzv. newsletterů (tj. pravidelných zpravodajů zasílaných elektronickou poštou, které si uživatelé výslovně vyžádají);
• řady dalších zejména potvrzovacích elektronických služeb (např. potvrzení o přihlášení, o nákupu zboží, o přihození v internetové aukci atd.), které jsou generovány automaticky, tj. programem a ne člověkem.

Tyto reklamní vsuvky se pak mohou v samotných zprávách elektronické pošty vyskytovat v různé podobě, za nejčastější umístění těchto vsuvek lze považovat:

• na konci zprávy (nejčastěji tomu tak bývá u freemailových služeb, kde je tato vsuvka přidávána, jako určitá protiplnění za bezplatně poskytované služby);
• na začátku zprávy (velmi častý výskyt v newsletterech);
• uprostřed zprávy či na několika místech ve zprávě najednou (obvyklé pro newslettery).

Samotnou existenci tzv. reklamních vsuvek je vzhledem k povaze spamu velmi významná a v tomto ohledu si rovněž zasluhuje o poznání hlubší analýzu. Paušálně zjevně nelze považovat všechny reklamní vsuvky za důsledek jakéhosi zjevného protiprávního jednání, avšak v tomto ohledu lze minimálně tvrdit, že balancují na hraně legality. A to v některých případech i za předpokladu, že byl k tomuto jednání udělen souhlas.

Pokud by k souhlasu nedošlo, mohlo by jít také o trestný čin porušování tajemství dopravovaných zpráv ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 písm. c) trestního zákona, který spáchá "pracovník provozovatele poštovních služeb nebo telekomunikační služby, který pozmění nebo potlačí písemnost obsaženou v poštovní zásilce nebo jiným dopravním zařízením anebo zprávu podanou telefonicky, telegraficky nebo dopravovanou podobným způsobem".

V případě některých zavádějících vsuvek (např. reklamní vsuvka, která se zjevně snaží navodit dojem, že je součást zprávy pisatele (např. osobního dopisu) by mohlo dojít k nekalé soutěži (patrně by tímto jednáním došlo k naplnění generální klauzule) a to i v případě uděleného souhlasu ze strany uživatele.

V některých méně závažných případech by umístění reklamní vsuvky bez souhlasu odesilatele do samotné zprávy mohlo být také důvodem pro vydání bezdůvodného obohacení.