Místo závěru

18. 6. 2003 | | Internet, Právo

Asi se bude těžko hledat někdo, kdo do své schránky nedostal ani jeden nevyžádaný mail, spam. Málokdo ale už asi ví, že taková pošta už není legální ani u nás. Důležitým závěrem je, že se proti němu již můžeme bránit. Pohledem právníka se na to podíval server ITprávo, s jehož svolením vám celé pojednání o spammu můžeme nyní předložit.

Kapitoly článků

1. Spam, problém který pálí asi každého

2. Elektronická pošta a její význam

3. Úprava spammingu v právním řádu ČR

4. Úprava v právu ES

5. Místo závěru

7. MÍSTO ZÁVĚRU

Jak vyplývá z výše uvedeného, prostředků proti spamu je celá řada. Nejvýznamnějším legislativním počinem v této oblasti je ale bezesporu zákon o regulaci reklamy, který výslovně zakazuje určité reklamy (a potírá tak velkou část těchto nevyžádaných zpráv). Z teoretického hlediska však také nelze vyloučit ochranu dle zákona o ochraně osobních údajů, případně též občanský nebo obchodní zákoník.

Co se týče samotné úpravy v zákoně o regulaci reklamy, lze zde ale nepochybně vyslovit názor, že tato ustanovení novelizovaného zákona o regulaci reklamy sice odstraňují některé jejich dosavadní legislativní nedostatky a výkladové problémy, ale zároveň s sebou přináší očekávané interpretační obtíže nové. Problematika spamu tudíž zůstává v některých dalších otázkách nadále otevřena.

Ján Matejka

Poznámky:

[1]	Tato studie je jedním z hlavních výstupů grantu "Úprava elektronického podpisu v právním řádu ČR", který byl udělen Grantovou agenturou Akademie věd České republiky; číslo tohoto grantu je B7068203.
[2]	Nevyžádaná (nebo obtěžující) elektronická sdělení se označují anglickým pojmem "spam", samotné jednání spočívající v jejich šíření pak "spamming". "Spam" tedy představuje širší pojem než jenom zprávy elektronické pošty, ale také Telefaxové zprávy, SMS, MMS, ICQ zprávy a další typy nevyžádaných elektronických sdělení. Vzhledem k značnému rozšíření tohoto termínu se bude této terminologie držet i tento článek.
[3]	Podle definice jsou tak písemnými zprávami zejména dopisy, pohlednice, korespondenční lístky aj. obsahující adresné písemné sdělení. Z definice tak jednoznačně vyplývá, že tento pojem nezahrnuje knihy, časopisy, deníky apod. neboť ty zjevně neobsahují sdělení určené jednotlivé konkrétní osobě.
[4]	Naopak pak z definice vyplývá, že tento pojem zjevně nezahrnuje knihy, časopisy, deníky apod. neboť ty neobsahují sdělení určené jednotlivé konkrétní osobě.
[5]	Viz. důvodová zpráva k zákonu o poštovních službách, komentář k § 3 odst. 2
[6]	O bezúplatnost ale zjevně nepůjde v případě SMS, resp. MMS zpráv, které jsou naopak ve většině případů dodávány za úplatu. Ani zde ale nepůjde o dodání, resp. těchto zpráv a tudíž vyloučení z působnosti tohoto zákona lze použít.
[7]	Zatímco odstranění tištěného reklamního letáku Vás stojí pouze zanedbatelné množství času, za odstranění nevyžádané elektronické pošty, platíte (podle způsobu připojení) za každou vteřinu připojení.
[8]	Zatímco například přípravu, vytištění a následné rozeslání jednoho milionu reklamních letáku lze pořídit řádově za několik milionů korun, milión zpráv o stejném obsahu rozeslaných elektronickou poštou pořídíte nanejvýš v řádech několika málo haléřů.
[9]	Celý text studia lze nalézt na: http://europa.eu.int/comm/internal_market/en/media/dataprot/studies/spam...
[10]	Poměrně světoznámou je např. nevyžádaná elektronická nabídka zaslání jakéhosi návodu, jak si snadno, jen za pomocí určitých cviků, prodloužit penis o 20 centimetrů. Stačí prý jen poslat deset dolarů na jakýsi účet a zaručený návod přijde do pěti minut e-mailem. :-)
[11]	Ačkoliv výslovná právní úprava v tomto ohledu donedávna neexistovala, vyvinula se řada souvisejících pravidel, které byla dodržována zejména ze strany poskytovatelů obsahu a připojení. Více o tom na www.spam.cz nebo www.antispam.cz .
[12]	Více k problematice anonymního reklamního sdělení, viz. Beneš, T., Anonymní spojení v prostředí Internetu, DSM 2/2002, s.36-38
[13]	Zákon č. 40/1995 Sb. ČR, o regulaci reklamy; v platném znění
[14]	Tento zákon, byť nabývá účinnosti 1.6.2002, se patrně s ohledem na nevhodnost (nepravé) retroaktivity, po dobu dvou let se nevztahuje na reklamní kampaně realizované na základě smluv uzavřených před jeho účinností.
[15]	Více k této nové právní úpravě Hajn, P., K novele zákona o regulaci reklamy (obecná ustanovení), Právní zpravodaj, č.4/2002, s.6-7
[16]	V tisku se krátce po schválení zákona objevily informace, které hranici mezi legálností a nelegálností spamu staví až k datovému objemu 100 MB. Redaktor tehdy pravděpodobně vycházel z ceny přenosu těchto dat pro koncového zákazníka, aby vypočítal finanční újmu dostatečně vysokou k ospravedlnění nákladů na úřední zásah. Krom toho, pokud má e-mail doručený k jednomu adresátovi objem 20 KB (velikost doporučovaná pro newslettery), pak u tisíce adresátů jde o 19,5 MB, u deseti tisíc adresátů o 195 MB. Vzhledem k tomu, že spamy bývají rozesílány třeba až statisíci příjemců, překonání smyšlené hranice 100 MB není nijak náročné. Živnostenský úřad by si tedy měl vyžádat i úplný seznam příjemců reklamního sdělení (může mu jej poskytnout případně i ISP spamera), aby byl s to přesně odpočítat finanční postih, protože i u ostatních adresátů se dá považovat nevyžádaná reklama za obtěžující a náklady vznikají všem (dokonce i správcům tranzitních serverů a linek). Nikde v zákoně ovšem není hranice objemu dat stanovena.
[17]	Komunikačními médii, kterými je reklama šířena, se dle §1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy rozumí prostředky umožňující přenášení reklamy, zejména periodický tisk a neperiodické publikace, rozhlasové a televizní vysílání, audiovizuální produkce, počítačové sítě, nosiče audiovizuálních děl, plakáty a letáky.
[18]	Hajn, P., K novele zákona o regulaci reklamy (obecná ustanovení), Právní zpravodaj, č.4/2002, s.6-7
[19]	zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů; v platném znění (dále jen ZoOÚ)
[20]	zákon č.. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník; v platném znění (dále jen ObchZ)
[21]	zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích; v platném znění (dále jen TelZ)
[22]	Telekomunikačním zařízením se rozumí technické zařízení, včetně vedení, pro vysílání, přenos, směrování, spojování a příjem informací prostřednictvím elektromagnetických vln.
[23]	Telekomunikační sítí se rozumí funkčně propojený soubor telekomunikačních zařízení k přepravě informací mezi koncovými body této sítě nebo soubor rádiových zařízení k přepravě informací nebo jejich vzájemná kombinace.
[24]	Telekomunikační službou se rozumí služba, jejíž poskytování spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám. Touto službou je i pronájem telekomunikačních okruhů. Za telekomunikační službu se nepovažuje přepojení (přesměrování) hovoru tísňového volání na jiné pracoviště základní složky integrovaného záchranného systému, které je kompetentní k jeho odbavení.
[25]	Jde o data související s poskytováním telekomunikační služby, zejména údaje o účastnících telekomunikačního spojení.
[26]	Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon; v platném znění (dále jen TrZ)
[27]	Úřední věstník č. L 178, 17.07.2000, s.1; Celex: 32000L0031
[28]	Úřední věstník č. L 201, 31.07.2002, s.37; Celex: 302L0058,
[29]	Např. nevyžádaná a obtěžující reklama realizovaná prostřednictvím jiných než telekomunikačních sítí (např. pomocí software, apod.)

Více podobných článků naleznete na stránkách ITprávo, které se zabývají problematikou práva informačních technologií a informačních systémů, jakož i řadou dalších právních aspektů souvisejících s informačními technologiemi.