Viviane Reding byla už před 6 lety příčinou nominace Evropské komise na cenu největšího břídila internetu kvůli snahám rozšířit působnost regulace obsahu „vysílaného“ na internet. Je také známá jako osoba, která ještě jako eurokomisařka pro média a informační společnost úspěšně bojovala za zlevnění mezinárodních hovorů v rámci EU, měla prsty i v telekomunikačním balíčku, kde se jí nelíbil dodatek o odpojování uživatelů od internetu, který nakonec stejně neprošel, spolu s Meglenou Kunevou bojovala za existenci klasické záruky na software, jako je tomu u fyzického zboží, specifickým způsobem chtěla též řešit problematiku pirátství… zkrátka je toho poměrně dost, s něčím by se dalo souhlasit, s jinými názory by naopak člověk s Viviane nejraději vyrazil dveře.

Mezi věcmi, které Viviane řešila už jako eurokomisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství, je poměrně absurdní „právo na zapomenutí“ neboli možnost nařídit odstranění informací o stěžovateli z internetu (jinými slovy je to taková forma cenzury. Jako bychom měli pocit, že poslední zmínka v médiích o Viviane je ze stejného soudku, komisařka si chce totiž posvítit zejména na provozovatele sociálních sítí a služeb a zavést v celé EU jednotnou legislativu na ochranu a nakládání s osobními údaji, která by nahradila patřičné zákony členských zemí. Ty se dnes různě liší, např. Německo a Francie mají na ochranu osobních údajů přísnější pravidla, zatímco Velká Británie, Irsko a jiní mají pravidla nakloněna spíše trhu. Přitom prý podle průzkumu Eurobarometru má 75 % Evropanů obavy z nakládání s jejich údaji společnostmi jako Google, Facebook a další.

Viviane chce, aby nejen provozovatelé sociálních sítí, ale třeba i poskytovatelé připojení k internetu informovaly uživatele o tom, jaká data o nich sbírají, za jakým účelem a v neposlední řadě jakým způsobem jsou tato data ukládána. „Všichni poskytovatelé služeb sociálních sítí operující na území EU musí dodržovat zákony na ochranu (osobních) údajů. Firmy mají specifickou odpovědnost, pokud jsou osobní data uživatelů jejich hlavními ekonomickými aktivy.“ To, že Viviane v souvislosti s posledními zprávami tohoto typu nehovoří přímo o „právu na zapomenutí“, považujeme spíše za dobře odvedenou práci „euromarketingu“. Nakonec je samozřejmě otázkou, jak bude legislativa zpracována a jakou formou bude právo na zapomenutí řešeno.

Úředníci z EU očekávají, že návrh legislativy by měl být hotov začátkem příštího roku, přičemž po jejím schválení budou mít členské státy rok a půl na zapracování do vlastních legislativ. Vedlejším efektem by mělo být to, že firmy nebudou muset řešit pro každý stát EU jiné podmínky týkající se ochrany osobních údajů svých zákazníků.

„Pokud jde o věci kolem ochrany dat, je potřeba … jedno místo („one-stop-shop“), jeden zákon a jeden jediný úřad na ochranu dat,“ zmínila Viviane Reding. „Chci úřednímu šimlovi zásadně omezit výběh.“ Co z toho nakonec vzejde, se snad brzy dozvíme. Počátek příštího roku již klepe na dveře.