Vstupní filtrace

Filtrace začíná dvěma keramickými Y a jedním fóliovým X kondenzátorem přímo na vstupní vidlici, vodiče do desky pak prochází feritovým jádrem. Nejexponovanější místa jsou dodatečně izolované bužírkou, X kondenzátor je přilepen fixační srajdou. Trocha bužírky na jeho elektrodách ale klidně být mohla.

Na desce pak jsou diferenciální tlumivky pro fázi i nulovací vodič, další X a dva Y kondenzátory plus tlumivka se společným jádrem. Pod ní je schované jiskřiště pro vysokonapěťové výboje. Varistor zde vůbec není (to je tak, když člověk dělá popisy jen podle fotografie), součástka označená MOV je ve skutečnosti pojistka v bužírce.

X kondenzátory (mezi fází a nulovacím vodičem) a Y (mezi fází a zemí/nulovacím vodičem a zemí, primární a sekundární stranou) slouží pro filtraci vysokofrekvenčního zvlnění ze sítě (obvykle ze zařízení, které filtraci v rámci úspor nemají, ale i z jiných zařízení, u kterých je filtrace jaksi těžko proveditelná) a zabraňuje naopak jejímu vyzařování do sítě tímto zdrojem. Totéž v podstatě obstarávají cívky. Současně tyto součástky (částečně) mohou pomoci k zachycení menších napěťových špiček v síti. Dnes se osazují Y kondenzátory také mezi uzemněnou kostru a zem zdroje (tj. zem za usměrňovačem) pro snížení rušení zdroje sebou samým (a jeho přenos na sekundární stranu).

Primární strana

Usměrňovací můstek na levé straně hliníkové desky je GBU408, zvládající 4 A dlouhodobě při 100 °C/150 A špičkově při napětí do 800 V. Napěťový úbytek je 1 V při 2 A. Cívka PFC je naprosto tragická, v originálním BS II byla o třetinu větší s dvojnásobným průměrem vodičů a přesto nezřídka odcházela (osobně jsem měnil minimálně jednu vadnou cívku). Nevím, co na toto mám říct, každopádně předpokládám, že to na vyšších výkonech bude péct jak kamna. Dalším kurvítkem je tu termistor, který často vezme do pekla polovinu PFC v momentě, kdy vyletí do luftu (v takovém stavu se mi tu už tak půl roku válí jeden Fortron Everest). U novějších zdrojů, např. nedávno testovaného Aurumu, už v FSP termistor posunuli ještě před korekci účiníku.

Tranzistor v PFC je Fairchild FQPF9N50C (9 A kontinuálně/36 A pulzně při 25 °C a 500 V, odpor v sepnutém stavu 0,8 Ω při 4,5 A), dioda pak NXP BYC8-600 (8 / 16 A při max. 109 °C / 60 A špičkově při 150 °C a 600 V, úbytek 2,9 V při 8 A a 25 °C). Nabíjí kondenzátor OST 270 µF/420 V (méně to asi nešlo), řada SPS (85 °C/2000 hodin, rozměr 30×30 mm). Pravděpodobně se jedná o zakázkovou verzi, v datovém listu vůbec není. Spínací tranzistory jsou dva Fairchild FQPF13N50C (13/52 A při 25 °C a 500 V, R_DS(On) 0,48 Ω při 6,5 A a 25 °C).

Řízení PFC i spínacích tranzistorů má na starost starý známý kombo čip Champion Micro CM6800G, o tom už není moc co vykládat. Jako chladiče v FSP použili hliníkové bloky, pozitivní je, že jsou tradičně z větší části přišroubované, ovšem dělat machýrky s tím, jak to nepotřebuje žebra, je opravdu zoufalá demence. Hlavně z toho důvodu je použita taková turbína, popsaná na předchozí straně, díky čemuž samozřejmě moc ticha na vyšší zátěži od této věci požadovat nelze.