Úřad zjistil, že Google posbíral hromadu citlivých dat (prohlížené webové stránky, hesla, e-mailové adresy i obsahy některých e-mailů včetně takových, které obsahují zmínky o zdraví či sexuální orientaci a podobně). Rozhodně se nelze nezeptat: Můžeme důvěřovat Googlu, že poté, co se případ vyřeší, sebraná data smaže? A především můžeme důvěřovat úřadům, že poté, co data prozkoumají a na základě této analýzy vyřknou nad Googlem svůj rozsudek, tato data smažou?

Další části zprávy CNIL jsou rovněž zajímavé. CNIL vysloveně zmiňuje že vozidla Google Street View prováděla nejen fotografování, ale také sběr informací o Wi-Fi sítích, „což by umožnilo Googlu vytvořit geolokační databázi tak mocnou, že by mohl získat dominantní postavení v poskytování geolokačních služeb“. Google touto snahou nejspíše nějakému eurosoudruhovi šlápl na kuří oko, nedovedeme si jinak vysvětlit, proč by to zpráva CNIL takto zmiňovala. V další části se k tomu pak vrací, když říká, že tato data „dokonce sbírá i přímo pomocí mobilních telefonů a služby Latitude, a to bez vědomí uživatele“, přičemž zmínky o „ekonomické výhodě“ jsou i v závěru, kde se hovoří o důvodech udělení pokuty.

Nakonec nelze opomenout jednu věc, která s danou pokutou přímo nesouvisí, ale připomenout je to potřeba: kdo si nezabezpečí svou Wi-Fi, musí počítat s tím, že jeho internetovou komunikaci někdo uslyší. Je to úplně stejné, jako kdybyste chtěli komunikovat s osobou přes ulici (z okna do okna) řečí – musíte počítat s tím, že vás uslyší i někdo jiný. Chcete-li komunikovat tímto způsobem tak, aby vám nikdo nerozuměl, musíte použít komunikaci šifrovanou. Sice vás také mohou slyšet jiné osoby, ale nebudou vám rozumět a obsah vaší komunikace jim zůstane utajen. Stejné je to s Wi-Fi a nejen s Wi-Fi, ale každou komunikací přes internet: pokud nechcete, aby vaši komunikaci někdo odposlouchával, musíte šifrovat (a ani tak nemáte stoprocentní jistotu, že vaši šifru někdo prolomí, i když existují takové, u nichž to jde opravdu špatně).