A tak často nezbývá než čekat, zda ji někdo nezdigitalizuje a nepustí do prodeje v elektronické podobě. Jenže digitalizace knih je proces zdlouhavý, profesionální automatické skenery jsou drahé, takže si je může dovolit jen pár (především státem) financovaných subjektů a na domácím deskovém zařízení se do toho až na skalní nadšence nikdo nepustí.

Google, respektive konkrétní osoba Dany Qumsiyeh, se proto pustil do koumání, jehož výsledkem má být automatizovaný skener knih, který by se díky nízkým výrobním nákladům mohl snáze rozšířit. Dany už navrhl, vyrobil a vyzkoušel několik prototypů, přičemž jeden, který již má vychytané zásadní blechy, předvedl na neveřejné prezentaci v polovině roku. Právě videozáznam z této akce se nyní dočkal zveřejnění.

V první části rozebírá autor dosavadní technologie, které jsou buďto pomalé, nebo drahé. Ve výčtu nám chybí (byť je něco podobného zmíněno dále) typ řešení, který můžeme najít i v České republice. Je jím například automatizované zařízení DL Mini od 4DigitalBooks, které (podle verze) nese až dvě digitální zrcadlovky Canon EOS 5D-II vybavené objektivy Zeiss Makro-Planar T* 50/2.0.

4DigitalBooks - DL Mini, jedno z rozšířenějších zařízení pro rychlé automatické skenování knih

Ty od knihy (krom spousty vzduchu :-) dělí vodorovná skleněná deska, na níž je zespodu přitisknuta skenovaná kniha, kterou přístroj (dvoj)stranu po (dvoj)straně postupně nafotí. Na tomto produktu se nám líbí jeden prvek - protože je díky fixně uloženému sklu vzdálenost mezi papírem a snímačem konstantní, není třeba po každém otočení zaostřit (jako když fotíme knihu doma na koleně), a tak je celý proces poměrně rychlý.

Nevýhodou je nákladný a složitý systém obracení stran (není zdaleka tak bezproblémový, jak výrobce uvádí, ale povedený je) a hlavně pořizovací náklady, které odrážejí i cenu dvou full-frame těl a dvou profesionálních makroobjektivů (je prostě třeba optika, která nedeformuje rovinu ostrosti).

Dany Qumsiyeh proto hledal řešení, které by vycházelo z běžného lištového snímače (jež najdete v domácích skenerech) a přitom mohlo fungovat automaticky. Výsledek nemá smysl sáhodlouze popisovat, jeden obrázek vydá za sto řádků a video možná i za tisíc: ;-)

Základem je plechový hranol s integrovanou lištou z deskového skeneru a vysavač. Princip je prostý - přes hranol stačí přehodit desky knihy a dál už se systém postará sám. Kniha přejíždí tam a sem, přičemž při každém přejetí se oskenuje příslušná strana a zároveň otočí na další. Právě k otáčení slouží (krom výřezové štěrbiny) samotný vysavač. Ten jednak stránky rozfoukne, aby nedošlo k otočení dvou slepených a hlavně přisaje jeden list, který zajede do štěrbiny (vyjede na druhé straně hranolu) a již se skenuje další strana. Právě tvar štěrbiny dal autorovi trochu zabrat. Musel jej několikrát přepracovat, aby nedeformoval a netrhal papír.

Výhody tohoto řešení jsou zřejmě - není třeba žádné složité otáčecí zařízení, není třeba žádné drahé snímadlo (skenerová lišta vychází na pár desítek dolarů) a navíc - opět oproti zmíněnému DL Mini - není vazba knihy namáhána otevřením na 180°, ale jen cca na 60°.

Samozřejmě je tu i pár nevýhod, které však nevycházejí z principu, na kterém přístroj pracuje, ale spíš souvisejí s konkrétním prototypem - jednak je to hlučnost vysavače, a pak (podle našeho názoru) kompatibilita jen s knihami o nepříliš širokém spektru rozměrů (list drobnější publikace by přisávání mohlo pustit dříve než by bylo třeba a opačně) - ale to není nic neřešitelného. 

Sice tento koncept asi nebude dosahovat výkonu 1600 stran za hodinu (DL Mini - i když ani ten papírových údajů kvůli občasnému zaseknutí papíru dosáhnout nedokáže), tak by nízkou cenou mohl přispět k širšímu rozšíření a tím i rychlejší digitalizaci lidského vědění uloženého na papíře.