…a to až 60%. Podle výsledků, se kterými přišel server CORESCN, by asi slůvko „až“ mělo být alespoň podtržené, protože k 60 % mají naměřené hodnoty skutečně daleko. Nejlepší výsledek, jakého bylo v testu dosaženo, je 39 % výkonu nad Sandy Bridge, nejslabší je naopak o pár procent pod ním.

Je však třeba podotknout, že testovaný vzorek neběžel na plných frekvencích a minimálně CPU část bude u finálních čipů zhruba o 50 % rychlejší. I kdybychom počítali s možností, že podobným způsobem vzrostou i takty grafického jádra, stále bude Ivy Bridge na grafický výkon Llana (které koncem zimy nahradí výkonnější Trinity) trochu krátký.

V průměru je výkon vzorku Ivy Bridge o 19 % nad i7-2600k:

Když vezmeme v potaz, že Intel musel v rámci těch 20 % tranzistorů zahrnout i podporu DirectX 11 (které Sandy Bridge neuměl) a cosi se šušká i o mírně nižších (finálních) taktovacích frekvencích, je i těch 19 % výkonu navíc velice dobrý výsledek. V potaz totiž musíme brát i limit v podobě propustnosti integrovaného paměťového řadiče a sdílené operační paměti, který samozřejmě z valné části zůstává neměnný.

Dosud ale není zřejmé, zda Intel zlepší kvalitu anizotropní filtrace, ve které je se Sandy Bridge 10 let za AMD s Nvidií, případně kvalitu ovladačů, se kterými je rovněž poněkud jinde.

Je pravděpodobné, že marketing Intelu bude i nadále zaměřený na výkon v aplikacích, které neumějí potenciál integrovaného GPU využít a stávající pozice APU AMD Llano, které staví na relativně výkonném grafickém jádře, oslabena nebude. Nakonec zbývá jeden malý otazník, a to zda je tyto výsledky možné považovat za důvěryhodné. Předpokládáme, že o podvrh nejde a to z jednoho prostého důvodu. Grafické jádro Ivy Bridge není zrovna produkt, který by byl zajímavý pro velké masy čtenářů - zvlášť v současné době, kdy se blíží dlouho očekávané vydání produktů jako AMD Bulldozer nebo Radeony HD 7000, mají tvůrci podvrhů k dispozici daleko vděčnější materiál, s jehož pomocí by svých pěti minut slávy dosáhli snáze.