Že neúprosné zmenšování tranzistorů vede k nanotechnologiím pracujícím s rozměry několika atomů asi není nic převratného. Jenže k výrobě nanotranzistorů je ještě kousek cesty a věda se potýká stále s mnoha problémy. Jedním z největších je tzv. Hoogeovo pravidlo hovořící o nepřímé úměře mezi rozměrem a nežádoucími šumy. Pro polovodičové nanotechnologie se bude používat „dvourozměrného plástu“ z uhlíku o šířce pouhého jednoho atomu (říká se jí graphene), na kterém se budou jednotlivé přechody vytvářet, křemík tedy nahradí uhlík. Nejlépe to je asi vidět přímo na obrázku. Zatím se používala jediná vrstva, ale vznikající šum byl tak velký, že přehlušil elektrický signál představující datové hodnoty. Rolf Landauer dokonce kdysi prohlásil, že v nanostruktuře je šum vaším signálem.

Z této ošemetné situace ale v IBM už mají cestu ven. Jejich vědce napadlo zkusit místo jedné vrstvy dvě a hle, šum byl rázem snížen na únosnou hodnotu, která je tak nízká, že se dvouvrstvý graphene dá již krásně využít jako základ pro vytváření nových polovodičových prvků. Šum je v tomto případě potlačen díky silné elektrické vazbě mezi oběma vrstvami, která působí proti vlivu zdroje šumu, stává se izolátorem šumu.