Instalace hardwaru

Myš se instaluje úplně normálně, vložíte jednu (nebo dvě) baterie do myši, zapnete a samozřejmě zastrčíte přijímač do USB portu. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, snad až na skutečnost, jako co všechno se myš v systému hlásí. Tatam jsou doby, kdy jste připojili myš a ta se nahlásila jen jako myš. Podívejte se, co všechno budete mít v systému navíc po připojení Logitech MX 1100:

Dvě zařízení s otazníkem normálně neuvidíte, ta jsou jako skrytá (to až když si odhalíte zobrazení skrytých zařízení). Hádám, že jde o nějaké „komunikační zařízení“ pro interakci se softwarem SetPoint.

Ovládací software SetPoint

Na dalším videu uvidíte prakticky vše, co se dá se softwarem SetPoint vytvářet. Započneme samozřejmě jeho instalací, která ač stejně jednoduchá jako instalace čehokoliv jiného, má přeci jen jednu záludnost. Tu uvidíte hned na začátku.

Zkrátka a dobře instalace začíná v jazyce, který nejméně očekáváte. Pointa spočívá v tom, že i výběr jazyků je napsán v tom jazyce, ve kterém právě instalace probíhá. Ta prvotní trefa na angličtinu neznamená, že bych snad uměl ty znaky přečíst, to byla skutečně náhoda.

Ve druhé části videa je pak konfigurace samotného SetPointu, k níž snad jen dvě drobnosti: Levé a pravé tlačítko myši (a samozřejmě také to mechanické na přepínání režimu rolování ;-) zkrátka nepředefinujete, všechna ostatní ano. To je vidět v závěrečné třetině, kde je ukázáno mnou preferované nastavení.

Sympatické je, že lze předefinovat i význam tlačítek pro změnu rozlišení snímače, o něco méně sympatické je, jak tato funkce (změna rozlišení) vlastně funguje. Na videu si můžete všimnout, že tlačítko „+“ a „−“ není pro „přidávání“ a „ubírání“ citlivosti, ale pro nastavení „rychlejšího“ a „pomalejšího“ režimu (lze to i prohodit). K dispozici tak máte po nastavení skutečně jen dvě vybrané rychlosti, nikoli celou škálu od 400 do 1 600 DPI, jak by se mohlo zdát. SetPoint je zde proto, aby bylo možné tyto hodnoty měnit (jinými slovy opět pouze dvě rychlosti jsou takto k dispozici i bez instalace SetPointu).

A konečně je možné tlačítkům přiřadit i „žádná akce“, což se může hodit, pokud máte tendenci některá tlačítka mačkat bez zjevného úmyslu (takže se pak nic neděje).

Jinak je ještě rozdíl mezi nastavením „žádná akce“ a „nepřiřazená funkce“. První jmenované nastavení opravdu při stisku tlačítka nic nedělá, druhá volba však informuje SetPoint, že jste stiskli tlačítko bez přiřazené funkce a SetPoint vám, když jej stisknete, začne nabízet možnost definování jeho funkce.

Dělá to tak pokaždé do té doby, dokud tlačítku nějakou funkci skutečně nepřiřadíte. Pokud opravdu chcete udělat tlačítko neaktivním, zvolte mu „Do Nothing“. Pak jej můžete mačkat třeba za účelem mentální relaxace :-).