Od začátku roku 2018, výrazněji od jara, se objevovaly zprávy, že s dostupností procesorů Intel bude problém, protože výrobní kapacity nebudou stačit. Proč neměly stačit? Intel o žádné nepřišel, ale od nástupu Core 2 Quad, tedy někdy od roku 2006 do roku 2017 nevyráběl pro klasický desktop více než čtyřjádra, Za těch deset let se nejspíš tato praxe vžila natolik, že to žádným zodpovědným osobám nepřišlo zvláštní, natož aby cítily potřebu dimenzovat výrobní kapacity na procesory s vyšším počtem jader. Zatímco u první generace Comet Lake, která přinesla 6 jader pouze pro úplný high-end, se to ještě nějak zvládlo, u Comet Lake-refresh s řadou šesti- a osmijádrových modelů, už to byl značný problém a procesory prakticky nebyly k dostání.

Coffee Lake-refresh s osmi jádry

Ohlášení Intelu o rozšíření výrobních kapacit investicí ve výši jedné miliard dolarů, se stalo památným, neboť zbytek polovodičového světa se předháněl v investicích v řádu desítek miliard. Rozhodnutí, které připomíná legendární „Mit dem Angriff Steiners wird das alles in Ordnung kommen.“, neboť vzniklo jako důsledek naprostého nepochopení situace a jejích důsledků, podstřelilo potřebné investice přinejmenším o jeden řád. Pokud by Intel začátkem roku 2018 rozhodl a uvolnil adekvátní množství prostředků, ve kterých se topil, na výstavbu nových továren, nemusel by dnes řešit, že 2/3 z čipletů pro Meter Lake bude muset vyrábět u TSMC nebo že k výkonným čipletovým produktům je ještě relativně daleko a výkonné monolity si nemůže dovolit, protože na ně nemá kapacity.

Zdálo se, že letos nastoupivší CEO Pat Gelsinger vidí situaci zcela jasně a napraví nedostatečné investice do kapacit firemních továren, ale jeho další a další představované plány a prohlášení vedou k zamyšlení, zda už nejde o opačný extrém.

Intel letos na podzim zahájil stavbu Fab 52 a Fab 62 orbou

Po zahájení staveb Fab 52 a Fab 62 v Arizoně o celkové investici $20 miliard (cílí na zahájení 4nm výroby v roce 2024) následované $3,5 miliardovou investicí do pouzdřící továrny v Novém Mexiku, oznámil Gelsinger záměr vystavět tovární komplex investicí ve výši $100 miliard. Má jít v podstatě o město obsahující krom továren školy, univerzitu a další zázemí.

Gelsingerova vize je zvrátit trend, kterým se USA dostala z pozice země zodpovědné za 37 % polovodičové výroby (1990) na aktuálních 12 %. Toho chce dosáhnout do deseti let tím, že výrobní kapacity Intelu budou dosahovat 30 % celosvětové polovodičové výroby. Podstatné části těchto plánů mají být dosaženy vládních dotací a legislativy. Již v polovině roku schválila Bidenova administrativa použití prostředků ve výši $52 miliard, které mohou využít polovodičové firmy k zachování a rozšíření výroby na půdě USA.

Analytici a ekonomové však nechalo představení Gelsingerova plánu chladné a snížili hodnocení ceny akcií společnosti.