Tyto čipsety už podle výše zmíněných zdrojů nebudou mít vůbec PCI sběrnici, ponechají si pouze PCI Express. Čipsety Q67, Q65 a B65, které jsou určeny spíše do podnikové sféry, ještě PCI mít budou.

Pokud tedy plánujete nákup počítače postaveného na platformě „Sandy Bridge“ a chystáte se využít svou starou dobrou PCI zvukovku, nebo nějaký jiný PCI řadič (třeba SCSI), pak budete mít nejspíše problém. Ten nastane také výrobcům základních desek, kteří na ně dávají FireWire řadič, ty jsou totiž také většinou ještě PCI. Výrobce základní desky to bude muset vyřešit buďto nákupem nativní PCI Express alternativy, nebo dokoupením převodního můstku (třeba PLX PEX8112 použitý na ASUS Xonar Sense dokáže PCI Express na PCI převádět a umí to i naopak).

PCI sběrnice standardně disponuje „průchozí kapacitou“ 133 MB/s (32bitová na 33 MHz), ale dokáže jet i 266 MB/s (při 66 MHz). 64bitové PCI sloty už jsou trochu delší a obvykle je na běžně dostupných desktopových deskách nenajdete (stejně vypadají i PCI-X, což jsou na obrázku právě ty dva horní). Zmíněná „průchozí kapacita“ je však sdílena všemi zařízeními na PCI sběrnici, zatímco PCI Express sloty mají vždy propustnost vlastní a úzké hrdlo pro všechny je typicky až na trase mezi čipsetem a procesorem (nebo mezi můstky čipsetu).

Čistě pro doplnění a pro zajímavost: dva PCI-X sloty na obrázku patří desce ASUS M2N32 WS Professional a stará se o ně čip NEC µPD720404 spojený se systémem interně přes PCI Express ×4 (2.5 GT/s), takže je schopen protlačit až 1 GB/s v každém směru. Oba sloty jsou 3,3V 64bitové PCI-X pracující na taktech od 66 do 133 MHz, datová propustnost konkrétně této PCI-X sběrnice je tedy prakticky shodná s PCIe ×4 (PCI-X sloty by mohly dát až 1064 MB/s, takže úzkým hrdlem je zde paradoxně 1GB/s PCIe ×4 rozhraní na druhé straně čipu). Na PCI je ovšem smutné to, že celá sběrnice jede vždy rychlostí nejpomalejšího zařízení, takže pokud byste ke 133MHz PCI-X kartě dali do druhého slotu nějakou 66MHz PCI, pojede i ta PCI-X karta na 66 MHz.