Předně si připomeňme, co je to Yonah zač. Jde o mobilní dvoujádrový procesor vyráběný 65nm technologií. Obsahuje 2 MB tzv. SmartCache, což je sdílená L2 cache pro obě jádra (pokud je jedno jádro z úsporných důvodů vypnuto, zbylé má k dispozici celé 2 MB L2 cache). Rozhodně jde tedy o přepracovanou architekturu, o Yonahu nelze říct totéž, co o Smithfieldu, tedy že by šlo o dva jednojádrové procesory „přilepené“ k sobě (ať už na procesorové destičce, nebo přímo na jednom kousku křemíku). Narozdíl od Dothanu (současné Pentium M) má Yonah latenci L2 cache 14 cyklů (Dothan má jen 10).

Yonah zahrnuje instrukční sadu SSE, SSE2 s Micro Ops Fusion engine (zvyšuje výkon, snižuje spotřebu) i SSE3, plus drobné optimalizace výpočtů s plovoucí desetinnou čárkou (FP). Dohromady tyto optimalizace Intel nazývá „Digital Media Boost technology“. Chybí však 64bitové rozšíření EM64T, z čehož však nebudou mít radost zejména zájemci o zajímavý server, postavený na dvoujádrovém Xeonu s kódovým jménem Sossaman, který je prakticky Yonahem, určeným pro běh po dvou v jednom systému (má SMP neboli podporu pro symetrický multiprocesing).

Určený je nejen do notebooků, ale také do malých a tichých multimediálních center, takže se dá očekávat, že pro něj v budoucnu uvidíme i nějakou tu základní desku. Ta, na které na AnandTechu testovali, byla trochu speciální. Obsahovala mobilní verzi čipsetu i945G s integrovanou grafikou, nicméně s volným PCI Express ×16 slotem, takže interní grafika si moc zábavy neužila.

Pojďme se podívat na pár testů. Redaktory z AnandTechu zajímalo (což je dobře) srovnání i se dvoujádrovými Athlony 64 X2, takže se testu zúčastnily dva nejlevnější kousky s 512 kB L2 cache na jádro, tedy modely 3800+ (2 GHz, což je stejné, jako testovaný Yonah) a 4200+ (2,2 GHz). Ze stáje Intelu se testu zúčastnilo dvoujádrové Pentium D 830 (3 GHz s 2×1 MB L2 cache).

Jak sami vidíte, dá se Yonah s úspěchem zařadit kamsi na úroveň Athlonů 64 X2, těžce dýchavičné o celý GHz rychlejší Pentium D už místy nestíhá. Ovšem pojďme se podívat na spotřebu v klidu (vlevo) a při zátěži (vpravo):

Porovnání bylo provedeno s nejnižším Athlonem 64 X2 3800+, který by se zhruba dal s 2GHz Yonahem srovnávat, i když samozřejmě záleží na typu výpočtů, které má daný procesor provádět. Fascinující je, jakého výkonu dosahuje Yonah i bez integrovaného paměťového řadiče, a hlavně za jakou cenu, tedy kolik energie na to potřebuje. Tady je Yonah jasným vítězem. Pokud bychom vzali v úvahu ceny, včetně Yonahových předpokládaných, vypadala by tabulka takto:

Toto na druhou stranu není žádnou novinkou, srovnatelné procesory bývají u AMD levnější. V každém případě Yonah má co nabídnout a to je možná důvod, proč se tak zalíbil i firmě Apple. Nyní je však nade vše jasné, co je u Intelu myšleno pojem „performance per watt“.

Rozhodně doporučujeme, abyste si prošli srovnávací testy na AnandTechu všechny, my jsme vám přinesli pouze stručný výtah.