Události, které se odehrávají u Intelu, jsou poměrně složité a mají rovinu technologickou i perzonální. Plány a cíle se navíc mění v čase, takže předestřít stručně a zároveň výstižně celou situaci není jednoduché. Pro orientaci bude nutno předestřít perzonální situaci, která se na současných událostech podepsala.

2015-2016: Murthy Renduchintala přebírá štafetu od Reneé James

Začněme rokem 2015, kdy u kormidla společnosti za dveřmi se štítkem „CEO“ seděl Brian Krzanich. Zabydlel se tam již o dva roky dříve, v květnu 2013, kdy byla zároveň na post ředitelky povýšena dlouholetá pracovnice Intelu Reneé James. V polovině roku 2015 ale odklady 10nm procesu začaly být brány vážně a nedělaly Brianu Krzanichovi dobré jméno. Můžeme si představit, že otevřel druhou ze tří obálek, které mu v šuplíku zanechal jeho předchůdce Paul Otellini, a postupoval podle obligátní rady „sveď to na někoho z managementu“.

Renee James (Intel)

Problémy s 10nm procesem padly na hlavu Reneé James, která místo opustila. Krzanich ale potřeboval někoho na její místo, tak po menší restrukturalizaci na podzim 2015 dosadil na post technologického ředitele (či šéfinženýra) osobu, která přišla z vedení Qualcommu: Byl jí Venkata „Murthy“ Renduchintala. Jeho pozice pak posílila na jaře 2016, kdy z Intelu odešli šéfové Kirk Skaugen a Doug Davis, kteří ve společnosti fungovali podstatně déle. Renduchintala převzal některé jejich pravomoci, jiné byly rozděleny během další dílčí restrukturalizace.

2018: Jim Keller přichází, Brian Krzanich odchází

Na jaře 2018 do Intelu nastoupil Jim Keller, od kterého si CEO Brian Krzanich sliboval (řekněme) restart procesorové divize. Keller zjistil, že softwarové nástroje, s jejichž pomocí Intel navrhuje hardware, jsou překvapivě zastaralé, inicioval tedy modernizaci vývoje a zároveň odstartoval projekt Royal Core. To je skutečně označení projektu, nikoli architektury (… Cove) nebo produktu (… Lake). Cílem projektu bylo vyvinout nové prvky, ze kterých by bylo možné poskládat nové procesory. Tedy nové x86 jádro, novou generaci cache a tak dále.

Venkata „Murthy“ Renduchintala (Intel)

Krzanich si však Kellerovy práce pro Intel příliš mnoho neužil, o dva měsíce byl přinucen k rezignaci a nahrazen Bobem Swanem (provizorně již 2018, definitivně začátkem roku 2019). Swan přitom nepracoval v Intelu dlouho, jako finanční šéf nastoupil koncem roku 2016, takže neměl přímou osobní zkušenost s událostmi 2015. Pokud si uvědomíme, že na post CEO přešel z pozice finančního ředitele, není nijak překvapivé, že k situaci v Intelu přistupoval ještě více „ekonomicky“ a ještě méně „technicky“ než Krzanich.

2020: Jim Keller odchází (Murthy Renduchintala také, ale pozdě)

Na jaře 2020 oznámil Jim Keller odchod z Intelu. Proslýchalo se, že mu vedení nechtělo povolit výrobu u TSMC, přičemž on neviděl v plánech postavených na neustále odkládaných procesech Intelu řešení. Nyní se ukazuje, že důvodů k odchodu bylo víc. Murthy Renduchintala, který se začínal bát o svoji pozici, měl tendenci stahovat a vyhazovat z Intelu inženýry, kteří pracovali na Kellerových a Koduriho projektech. Renduchintala tím chtěl zvýšit úspěšnost svých vlastních projektů a upevnit si tak pozici.

Jim Keller (Intel)

Renduchintala Intel opustil nedlouho po Kellerovi, v létě 2020, oficiálně z důvodu (dalších) zpoždění výrobních procesů. S ohledem na načasování to však vypadá, že hlavní podíl na jeho vyhazovu mělo dusno, které působil a zpoždění projektů vedených Kellerem a Kodurim, jimž házel klacky pod nohy. Tyto události nicméně nejde vzít zpět a Kellerův odchod v kombinaci se zpožděním projektů se významně podepsal na situaci, kterou vidíme dnes a v blízké budoucnosti Intelu. Tyto události nakonec neunesl ani CEO Bob Swan a již koncem roku 2020 začala prosakovat informace, že končí také.

Zrušení Beast Lake

Projekt Royal Core měl vyvinout technologie, na jejichž základě by vznikl procesor zcela nové architektury, chystaný pod označením Beast Lake. Protože některé nové architektonické prvky měly být hotové dříve než jiné, rozhodl se je Intel využít již dříve v generacích předcházejících Beast Lake. Mluvilo se například o technologii rentable units, která měla umožnit dvojici procesorových jader fungovat jako jedno s o 20-40 % vyšším IPC. Tento nápad měl být využit v generacích Panther Lake a Nova Lake. Podle některých se Intel o jeho implementaci pokoušel již u jádra Lion Cove (Arrow Lake / Lunar Lake), ale tento nápad vzdal. Negativním dopadem těchto aktivit měl být nefunkční Hyper Threading, který se Intel pokusí opravit snad v serverové variantě jádra Lion Cove, která se chystá až na příští rok.

Další generací měl být Panther Lake, který se však nepodařilo v časovém limitu dostat do podoby použitelné v desktopu, takže z něj (po Cannon Lake, Ice Lake, Tiger Lake a Meteor Lake) bude další generace nasazená pouze v noteboocích. Navíc se už delší dobu proslýchá, že ani tato generace nebude mít funkční rentable units a alespoň ve stávající fázi nemá mít funkční ani Hyper Threading. Zdá se však, že Panther Lake neměl velké ambice, u velkých jader cílil na IPC 5-13 % nad Arrow Lake, u malých ještě méně. Z architektonického hlediska ho lze přirovnat k tomu, čím byl Meteor Lake po Alder Lake. Nejspíš i proto podědil stejné slabiny.

Nástupcem Panther Lake má být Nova Lake se snad již funkčními rentable units. Další významnou novinkou Nova Lake měla být velká (>100MB) cache poslední úrovně, která se jevila jako konkurence k AMD V-cache / X3D. Později se však ukázalo, že zatímco Nova Lake chystá Intel na rok 2026, velká cache nebude standardní součástí Nova Lake, ale objeví se na řadě chystané na první pololetí roku 2027.

Nástupcem Nova Lake a generací postavenou na dokončeném projektu Royal Core, se měl stát Beast Lake. Podle zjištění YouTube kanálu MLID ale tato generace padla, protože Intel nestihl všechny prvky dotáhnout tak, aby z nich byl schopný najednou poskládat nový procesor. Prvky, které byly vyvinuté, hodlá sice využívat v dalších architekturách, ale na tlustou čáru za minulostí a vydáním produktu postaveném „na zelené louce“ to nevypadá. Obzvlášť při avizovaných čistkách, kdy společnost opustí kolem 20 000 osob, je to více než pochopitelné. Pokud se nedařilo časový harmonogram dodržet nyní, při nižším počtu pracovních sil to o moc lépe nepůjde.