Přivítal jsem pozvánku firmy Eximpo na exkurzi, abych se mohl na vlastní oči podívat, jak se vyrábí CD-R média, se kterými již tak dlouho pracuji. A tak jsem jednoho horkého červnového dne vyrazil ku Praze. Eximpo svá média vyrábí v nevelké budově poblíž tržnice v Holešovicích. Přivítal mě pan Hosták a ujal se průvodcovské úlohy. První co mě překvalilo, byla naprostá čistota. Ještě před vstupem do výrobní haly (asi je to nadnesený název, protože média se vyrábí doslova na pětníku, více prostoru prostě není třeba) jsem obdržel světle modrý plášť, návleky a apartní pokrývku hlavy, pod kterou jsem musel schovat všechen svůj prořídlý, dlouhý vlas. Výroba probíhá v super klimatizovaném prostředí, kde teplota nesmí kolísat více jak o 0,1 stupně a vlhkost o 1%. Zlaté české ručičky si pochaloval vedoucí výroby, když mi sděloval, že původní zahraniční klimatizaci, museli nahradit tuzemskou, protože jedině ta byla schopna dostát takto náročným požadavkům.

Technologický proces začíná u granulí průhledného polykarbonátu. Kdo by řekl, že obyčejné pytle v sobě skrývají budoucí CD? Sacím potrubím se vedou nejprve k dosušení, aby se pak dalším potrubím vydaly k tavícímu zařízení. Roztavený polykarbonát o teplotě 300° C je vstříknut do formy. Tím se vytvoří zároveň výlisek a předlisovaná drážka. Ta slouží pro přesné vedení laseru vypalovací mechaniky, ale také již obsahuje některé informace, jako třeba ATIP - informace o výrobci, barvivu a nominální délce.

Výlisek se pak ochaluzuje na 60 - 100° C a posléze se přenese z formy na chladící pás, kde se schlazuje na již nezbytných 25° C což trvá asi 20 minut (obrázek vpravo). Vlevo vidíte lisovací formu, a uprostřed pak robot, který CD sází na pás, který média dopraví k dalšímu výrobnímu kroku.

A nyní se již dostáváme k nejdůležitějšímu a nejsložitějšímu místu celé technologie. Tím je nanesení světlocitlivé vrstvy. V Eximpu používají cyanin (modrý) a phthalocyanin (zelený). Ale tato barviva mohou nabývat i jiných odstínů, mohou být dokonce i průhledná. O barvivech a jejich přípravě však až později. Vpravo je právě hnízdo, kde dochází k nanesení barviva na čirý výlisek. Celá operace probíhá za sklem, proto jsou také obrázky poněkud horší, ale věřím, že tento nedostatek omluvíte. Vpravo můžete popatřit moji maličkost, jak obdivně zírám na stříkající cyanin.

A toto je ono kritické místo. Uvnitř "hrnce" je umístěn polykarbonátový výlisek, nad který se pak skloní pero (nebo dutá jehla, chcete-li) a vylije na něj barvivo. Máteli představivost, tak to je onen hranolek sklánějící se nad hrnec. Z něho je pak matně vidět pero, které právě vylévá phthalocyanin. Odstředivou silou pak dojde k rovnoměrnému rozlití po celé ploše CD. Přebytečné barvivo pak odstříkne do krajů. Je sympatické, že Eximpo používá bezodpadovou technolgii a i toto malé množství vrací zpět do výroby, samozřejmě vyčištěné a znovu náležitě upravené. Ale o chemii, jak jsem již psal, až později. Zdá se to být velmi jednoduché, ale při výrobě je nutné víceméně empiricky nastavit spoustu hodnot. Tak předně otáčky CD se dají měnit až v šedesáti krocích s rozpětím 0 až 10 000 otáček za sekundu. Tolik kroků se samozřejmě v praxi nepoužívá, většinou se výrobci vejdou do deseti. Další hodnotou je množství vstříknutého dye a samozřejmě i čas a místo, kdy a kde se na médiu provádí. A aby to nebylo tak jednoduché, podstatnou veličinou je také doba, kdy se médium otáčí a samozřejmě jak rychle se brzdí. Když zvádnete toto, máte již skoro vyhráno a můžete se pustit do výroby! Věřte, že když nekoupíte kompletní technologii na klíč (a ta je neuvěřitelně drahá) bude vám trvat až několik let, než vyrobíte první, použitelné médium.

Ve vedlejším "hrnci" se provádí oplachování okrajů. Není to proto, aby se ušetřilo barvivo, ale důvod je velmi prostý. Tím je naprostá izolace barviva od okolního, agresivního prostředí. Před časem měly s tímto velké problémy některá média Verbatim. Údajně takto ve výrobě šetří i někteří výrobci z JV Asie. Médium jemuž zasahuje světlocitlivá vrstva až na samotný kraj, začne po čase jakoby od krajů "hnít". Velmi tomu pomáhá i pot z prstů, do kterých CD berete.

Je zda také vidět první kontrolu, kterou médium na své pouti výrobní linkou potká. Spektrofotometrem se tady kontroluje vyrovnanost vrstvy barviva, jeho dostatečnost, zda se na médiu nenachází mapy, či jiné optické nedostatky. Zároveň se také měří kompatibilita s vlnovou délkou, kterou se z něho bude číst nebo zapisovat.

Zde se média vydávají na další cestu k poslednímu výrobnímu procesu. Během tohoto putování, které jim trvá asi půl hodiny, jsou zahřáta na 90° C, čímž se náležitě vysuší nanesené barvivo (dojde k odpaření všech rozpouštědel, jeden z hlavních vlivů na životnost a trvanlivost). Médiu tedy ještě chybí odrazivá vrstva. Ta se nanáší v tzv. metalyzéru. Provádí se naprášením. Je to zajímavá metoda. Dole, pod hnízdem, je umístěn stříbrný target (tak se tomu říká, ale je to v podstatě stříbrný monolit), ze kterého se argonem "odstřelí" drobné částečky stříbra, které se takto napráší na barvivo. Obdobně se dá použít i zlato, ale vzhledem k ceně, se již dnes používá velmi zřídka. Takto stříbrem "potažené" médium se přelakuje UV lakem, který se pod UV lampou vytvrdí. Ještě před odebráním z linky se provádí kontrola pokovení a laku. Jeho homogenita, zda v laku nejsou bublinky a závěrečná kontrola fotocitlivé vrstvy. No a médium je hotové! Na posledním obrázku můžete vidět vpravo čistý polykarbonátový základ s předlisovanou drážkou, uprostřed je už médium s vytvrzeným barvivem a vlevo pak už finální nalakované a stříbrem pokovené CD-R.