Konfigurace je záležitost docela zajímavá. Jednak ji lze provádět pouze z prostředí Windows a pak se s adaptérem nekomunikuje prostřednictvím IP adresy, ale hardwarové MAC adresy. Je tedy naprosto jedno, jestli máte ve Windows správně nastavenou IP adresu, nebo vůbec žádnou nemáte, konfigurační program si s DHP-300 povídá na nižší úrovni. K tomu je použit a z CD se spolu s konfigurační utilitou instaluje WinPCap knihovna, která je právě určena k obcházení standardních síťových protokolů ve Windows (jakým je i TCP/IP) a dalším věcem (jako je zachytávání síťových paketů atd.).

Adaptéry by měly fungovat ihned po vybalení bez konfigurace, je ale lepší nějakou tu konfiguraci provést. Proč? Protože kdyby si třeba soused pořídil stejné zařízení, je pravděpodobné, že když jej strčí do zásuvky po vybalení, spojí se s vaší sítí a může se po ní „pohybovat“ a pokud má výchozí konfiguraci, pak ji může i změnit k obrazu svému.

Po zapojení obou adaptérů do elektrické sítě (za předpokladu, že jsou obě na stejném vedení) by se měly tyto spojit a začít na sebe „blikat (nebo svítit) domečky“. Jedno z nich se pak připojí propojovacím kabelem do ethernetové zásuvky v PC a spustí se konfigurační program.

Nejprve proběhne vyhledávání dostupných adaptérů.

Konfigurační nástroj vyhledá jak adaptér, který je přímo připojen ethernetovým kabelem, tak i další adaptéry, které jsou na elektrickém vedení rozpoznány.

V našem případě jsou nalezeny dva, v konfigurační utilitě je pak vidět, který je přímo připojen a který je někde zapojen v elektrické zásuvce. Je nanejvýš vhodné dodržet doporučený postup, kdy se nejprve konfiguruje vzdálený adaptér a až nakonec místní. Proč? Protože jakmile nastavíte místnímu adaptéru nějaký název sítě („Net ID“) a šifrovací klíč („Encryption Key“), už se na ten vzdálený nedostanete. Na vzdálený se po vybalení vlastně dostanete jen proto, že jsou oba nakonfigurovány stejně, což znamená ID sítě i šifrovací klíč jako „DHP-300“. Proto se na něj může dostat i „zlomyslný soused“, který se svým nově vybaleným adaptérem uvidí a může konfigurovat i váš adaptér s výchozí konfigurací, jsou-li všechny na jednom elektrickém rozvodu.

V konfigurátoru pak tedy můžete nastavit i konfigurační heslo, které slouží k zabezpečení vzdáleného překonfigurování. Konfigurace při přímém zapojení je tím zabezpečena jen částečně, protože pokud toto heslo zapomenete, nastavení místně připojeného adaptéru můžete uvést do výrobního nastavení funkcí „Restart“. Nastavení vzdáleného adaptéru restartovat nelze, ani když se do něj po elektrickém vedení dostanete.

Dále je možné nastavit identifikaci sítě, to pro případ, že máte na jednom elektrickém rozvodu adaptérů více a chcete vytvořit více nezávislých sítí. Nakonec je možné nastavit i alias adaptéru, což na funkci nemá vliv a slouží pouze ke snazší identifikaci.

Na další záložce je možné definovat dvě pravidla pro nastavení priorit provozu na síti, přičemž první pravidlo má vyšší váhu než druhé.

V novější verzi (1.2) konfigurátoru (o níž jsme se bohužel dozvěděli až po otestování a vrácení zapůjčeného hardwaru) jsou možnosti nastavení QoS podrobněji rozpracovány a pro jednoduchost je možné volit i z předdefinovaných aplikací, které mají být na síti upřednostňovány. Ostatní nastavení jsou prakticky stejná s původní verzí 1.0.

Na poslední záložce je možné uvést zařízení do výchozího nastavení, případně do něj nahrát nový firmware, je-li k dispozici (zatím o žádném novějším nevíme). Jak již bylo řečeno, restartovat do výchozího (výrobního) nastavení je možné jen adaptér, který je připojen přímo k počítači, v němž se konfigurace provádí.

Nakonec celou konfiguraci uložíme do adaptéru a konfigurujeme další. Jako poslední by měl být z již zmíněných důvodů konfigurován adaptér přímo připojený do ethernetové zásuvky v počítači.

A takto se vás bude utilita ptát na heslo, pokud nějaké do adaptéru nastavíte. Jestliže jej zapomenete, jediným řešením je celý adaptér zrestartovat do výrobního nastavení. Tím se vymaže veškerá zadaná konfigurace, tedy zejména heslo. Název sítě i šifrovací klíč budou obnoveny na „DHP-300“.