Příčiny negativního pohledu by se daly rozdělit do dvou skupin. První, která může být nazvána konspirátorská, bere v úvahu případné zneužití (či cílené využití) zaznamenaných dat třetí stranou (pokud za první stranu považujeme uživatele Google Glass a druhou stranu konzumenta obsahu, adresáta). Té se tentokrát věnovat nebudeme - i když toto riziko existuje, jistě bychom nedokázali vymyslet ani polovinu z možných způsobů zneužití, které se při pouhém pohledu na logo Googlu vybaví zarytým konspirátorům :-).

• Média přinášejí vlnu negativních reakcí na Google Glass

Podívejme se na druhou - etickou a autorskoprávní. Vezměme jako předpoklad, že lidem vadí, pokud jsou natáčeni - obzvlášť někým cizím. Pokud takový člověk potká nositele Google Glass, jistě nebude nadšen, protože si v tu chvíli uvědomí, že může být natáčen.

Tím se dostáváme k základnímu kameni problému a drobnému rozporu. Ve většině měst je člověk, aniž by si to permanentně uvědomoval, pod stálým dohledem desítek až stovek webkamer a bezpečnostních kamer, nad nimiž mají kontrolu státní i soukromé subjekty. Mnohé jsou navíc připojené k internetu, lze je jednoduše hacknout, pootočit si, kam potřebujete, nazoomovat si, jak potřebujete a prohlížet si kteréhokoli jednotlivce, dokud se pohybuje v zorném poli. Primárním účelem většiny těchto kamer je ale bezpečnost.

Denně se kolem nás pohybuje řada lidí s mobilními telefony, tablety a notebooky, které mají prakticky všechny integrovanou kameru. Nelze rozlišit, jestli kolemjdoucí osoba skutečně psala SMSku, nebo si vás natáčela. Ale primárním účelem mobilu je telefonování a SMSky.

Procházíte-li se historickým centrem téměř jakéhokoli města, potkáváte spoustu turistů se zrcadlovkami, kompakty a ultrazoomy. Při ohniscích současných ultrazoomů ani nemusíte fotografa vidět a on rozezná i barvu očí. Ale proč by to dělal, je to turista a jistě si tím ultrazoomem pouze fotí památky.

Google Glass je ale něco jiného. Je to zařízení, které dává kolemjdoucímu vědět, že jeho uživatel může permanentně natáčet vše ve svém zorném poli. Primárním účelem není odesílání SMSek, bezpečnost ani fotografování památek - primárním účelem je zaznamenávat své okolí.

Google Glass vyvolal vlnu odporu, kterou rozšiřování kamer, ultrazoomů nebo telefonů neprovází (nebo jen v řádově nižší míře). Domnívám se proto, že problém netkví v tom, že konkrétního uživatele může někdo zaznamenat, ale že si uživatel tento fakt začal plně uvědomovat. Představil si, jaké by to bylo, pokud by se před něj postavil člověk s těmito brýlemi a uvědomil si takovou situaci včetně všech možných důsledků, které se mu nelíbí. Abych nebyl špatně chápán - netvrdím, že jakýkoli způsob záznamu cizích osob je v pořádku nebo naopak v pořádku není. Pouze poukazuji na to, jak rozdílně se lidé staví k ± totožnému problému jen podle toho, jak moc si přítomnost daného problému uvědomují.

Pokud se na situaci podíváme racionálně, jsou právě Google Glass velmi nevhodným nástrojem ke špehování, sledování nebo jakémukoli monitorování konkrétní osoby (připomínáme, že teď nebereme v potaz konspirační teorie založené na předpokladu špehování uživatele korporací, ale „oběti“ uživatelem):

• „oběť“ si uvědomuje, že může být natáčena (naopak u člověka s mobilem toto nepředpokládá)
• Google Glass má pevné ohnisko, nenazoomuje, neodzoomuje
• dosah je omezený nízkým rozlišením, tzn. vzdálenější obličeje nebudou zřetelné

I kdybych nebral v potaz cílené sledování, ale samotný odpor k tomu, že někdo pořizuje nebo sdílí videozáznam, ve kterém se vyskytujete, je otázkou, kolik pozornosti takovému záznamu může být věnováno. I kdyby uživatel brýlí permanentně sdílel vše, co se kolem něj děje, nebude mít nikdy širší publikum, než má jakákoli uživatelsky přístupná webkamera. Pěkný zdravý názor má na sdílení osobních videí americký komik Luis C.K.:

Etické hledisko je ještě prostší. Pokud má váš kamarád, příbuzný, známý(…) mobil, notebook, kameru i foťák a přesto vás s nimi nenatáčí proti vaší vůli, máte důvod očekávat, že se z něj po nasazení elektronických brýlí stane jiný člověk a přestane se svými zásadami řídit?

Jako další tu je autorskoprávní stránka. Ta se nedá posuzovat globálně, v každé zemi platí trochu jiná pravidla. Přestože v diskusi několikrát padla narážka na situaci s Google mapami, kdy Google rozmazával SPZtky a obličeje, není toto samo o sobě důkazem nebo argumentem pro domněnku, že v České republice nelze vyfotit a zveřejnit kolemjdoucího občana. Mapy jsou celosvětová služba, a tak je pro Google nejjednodušší vyjít vstříc nejpřísnějším pravidlům a požadavkům - nikoli proto, že by s ohledem na zákony každé jednotlivé země musel, ale čistě proto, že jde o cestu nejmenšího odporu.

V České republice je v souvislosti s focením a natáčením zásadní, kde fotíme. Podstatný je pro nás termín veřejný prostor. Tím je jakékoli veřejně přístupné venkovní (tedy nezastřešené) místo bez ohledu na majitele (i veřejně přístupný soukromý pozemek je veřejným prostorem). V rámci takového prostranství můžeme fotografovat či natáčet i umělecká díla a tyto záznamy libovolně zveřejňovat. Podmínkou ovšem je, že dané umělecké dílo je zde umístěno stabilně - nemůžeme zajít na výstavu fotografií pod širým nebem, kvalitní snímky ofotit a začít je prodávat :-).

Co se týká osob, situace se řídila a řídí § 12 zákona č. 40/1961 Sb. OZ, který se v obdobné podobě dostal do novějšího zákona č. 89/2012 Sb. OZ. Důležitý je odstavec tři (první zakazuje, ale právě druhý a třetí uděluje rozsáhlé výjimky):

„Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.“

Je třeba předeslat, že názor na výklad tohoto odstavce není ani mezi právníky zcela jednotný (i u soudu je samozřejmě každý případ řešen individuálně), nicméně z něj vyplývá, že pořízení fotografie bez svolení zachycené osoby za popsaných podmínek možné je. Podstatné je, že tím nesmíme porušit „oprávněné zájmy fyzické osoby“.

Tím se vracíme k veřejnému prostoru. Pokud nějakou osobu zachytíme, jak se svévolně pohybuje ve veřejném prostoru, pak bude během případné soudní pře jen těžko prokazovat, že jejím oprávněným zájmům nevadí, že ji vidí stovky lidí, několik bezpečnostních kamer a satelitů, ale zároveň je v rozporu s jejími oprávněnými zájmy, že jsme ji právě my mimochodem zachytili.

Situace kolem Google Glass připomíná hysterii nad jedinou kapkou, zatímco nám mezi prsty bez povšimnutí proteklo celé moře. Pokud občané nevolají nad úpravou zákonů, neusilují o zpřísnění pravidel pro záznam na veřejnosti a nešílí z kvanta integrované foto- a videotechniky, pak zcela racionálně nedává smysl, aby šíleli z Google Glass. Ty především neintegrují nic, co by již neobsahoval (a neumožňoval) řadový mobil, tablet nebo notebook.