Na přehrání zapůjčeného titulu má zákazník 14 dnů s tím, že jednorázové použití je omezeno na 4 hodiny a „pauznutí“ na maximálně hodinu, poté se DVD vrací zpět a zákazník má možnost si jej během oné 14denní lhůty znovu bezplatně půjčit. Půjčovna má k dispozici jen několik kopií každého DVD, takže pokud je větší zájem, nemusí se na každého dostat. Momentálně je prý kvůli velkému zájmu také pozastaveno přijímání dalších registrací. Služba je pochopitelně placená, půjčení jednoho DVD vyjde na bez centu dva dolary, při půjčení deseti stojí jedno jen dolar. Půjčit lze opravdu jen to, co na DVD vyšlo.

Celá finta spočívá v tom, že služba opravdu funguje jako každá jiná DVD půjčovna, pouze přes internet a tedy efektivněji a rychleji, bez dalších nákladů zákazníka na fyzické vyzvednutí DVD, nebo jako u Netflixu čekání na poslání DVD (prý mají v plánu rozjet i HD obsah, zatím však bez bližšího časového upřesnění … možná to ale nestihnou, pokud MPAA uspěje). Koncový přehrávač je softwarový „Flashový“ a lze jej použít kdekoli s připojením na internet. Prakticky se obsah „půjčeného“ DVD streamuje k uživateli, jinak jsou ale zachovány základní principy půjčovny, tedy především ten, že pokud si přehrává DVD jeden uživatel, nemůže si ho přehrávat jiný.

MPAA je přesto rozčilena a podala na Zedivu u soudu v Los Angeles žalobu, ve které tvrdí, že Zediva nelegálně streamuje obsah zákazníkům, aniž by na to měla patřičnou licenci. Zediva však tvrdí, že jde o klasickou půjčovnu, která (alespoň v USA) takové poplatky platit nemusí. Celý spor se tak potáhne kolem rozdílu mezi fyzickým a vzdáleným zapůjčením DVD. Z hlediska právního by při troše dobré vůle mohlo jít o jedno a totéž, z hlediska praktického je na tom podstatně lépe vzdálené půjčení DVD, pro něž si nemusí zákazník jezdit nebo si ho nechat posílat a které je po skončení používání ihned vráceno a tedy pro další zájemce k dispozici značně rychleji.