Standardní řešení pro leckteré VR-sety původně spočívalo v připojení k HDMI/DP výstupu grafické karty, druhým kabelem k USB a třetí už nevedl do počítače, ale k pulznímu zdroji, který obstarával napájení. Nepředstavujte si tak, že uživatel VR-brýlí visel „na třech drátech“. Tato trojice byla připojená ke krabičce, která vše sjednotila a mezi ní a brýlemi byl už jen jeden kabel.

Nvidia přišla s implementací tehdy vznikajícího standardu VirtualLink, který měl situaci zjednodušit spojením již na úrovni grafické karty a integrovat na ni USB-C konektor, který by zahrnoval linky DisplayPort, USB i napájení. Protože je přenosová kapacita USB 3.1 vyčerpána na přenos DisplayPort dat, pro datovou komunikaci byla vyčleněna část odpovídající přenosové rychlosti standardu USB 2.0. Ta je ale implementována trochu nestandardně, takže pro jistotu správného fungování vyžaduje VirtualLink kabeláž, která s tímto počítá. Pak ovšem nabízí, co slibuje - spojení obrazu, dat a napájení do jednoho kabelu s USB-C konektorem.

VirtualLink se prozatím objevil na všech referenčních / Founders Edition modelech GeForce RTX, takže v rámci této řady byl chápán jako samozřejmost. Jak se ale ukazuje na nereferenčních kartách, jako samozřejmost ho nechápou výrobci. Kupříkladu na novém ASUS GeForce RTX 2070 Turbo EVO jej nenajdete.

Vypadá to, že Nvidia osazení nereferenčních karet rozhraním VirtualLink nevyžaduje a konektor lze tedy chápat jako volitelnou - nikoli povinnou - výbavu řady GeForce RTX. Mějte to na paměti a pokud do budoucna plánujete nakoupit nějaký nový VL-kompatibilní VR-set, nezapomeňte před upgradem grafické karty ověřit, zda je konektorem skutečně vybavena.