Technologie je schopna podepsat každý jednotlivý snímek videa, přičemž onen „podpis“ či spíše „vodoznak“ je do snímku zakomponován na bázi rozdílu jasu mezi sadou oblastí ve snímku, kde každá oblast má specifické umístění, velikost a tvar. Z toho vyplývá, že vodoznak se zachová i při překódování, analogovém přepisu záznamu nebo snímání videa ze zobrazovací plochy např. kamerou, stejně jako v situaci, že na video někdo aplikuje další vlastní vodoznak či logo nebo jiné prvky.

Technologie je údajně hodně přesná, podle testů standardizační organizace dokáže správně rozeznat 96 % videí a má velice nízký poměr „falešných“ rozpoznání (prý je nesprávně identifikováno jedno video z pěti miliónů). Zároveň je možné takto odhalit i velice krátké, třeba jen 2sekundové sekvence. Co do datové náročnosti prý nejde o nic vážného, každý snímek z tohoto důvodu v MPEG-7 kódování naroste jen o 76 bajtů, které představují onen „podpis“.

V této souvislosti by bylo dobré podat alespoň hrubý nástin toho, co to vlastně MPEG-7 je. MPEG-7 nepopisuje přímo kódování videa jako třeba MPEG-4 nebo MPEG-2. MPEG-7 je nadstavba, která jako taková video neobsahuje, obsahuje spíše něco jako „metadata“, tedy data o tom, co v samotném videu je. Konkrétní video je kódováno vlastním MPEG formátem, takže se můžete např. setkat s videem kódovaným v MPEG-4 s nadstavbou MPEG-7, která bude možnosti MPEG-4 rozšiřovat (pak se můžete setkat i s označením třeba MPEG-47). Jednou z těch funkčností je právě nyní zmíněná možnost videa podepisovat a snadno identifikovat. Otázkou jest, zda právě skutečnost, že MPEG-7 je jen jakési „rozšíření“, nebude klíčovou vlastností ve snaze podpis odstranit. Kdo ví, možná jen NEC maže med kolem úst filmovému průmyslu, aby pak nejrychlejší student druhého stupně základní školy prostě jen MPEG-47 „oloupal“ na MPEG-4 ;-).