Jako první jsem úplně vypájel přepínač síťového napětí, je úplně zbytečný. Nikam to vozit nebudu, nikdo ze zahraničí to také nekoupí a ještě by to někoho lákalo přepínat a hrát si na ohňostroj…a nadto se uvolní nějaké místo uvnitř. Šroubky z něj se hodily, jelikož šroubky v cívce PFC byly zalakované tak nehorázně, že jsem byl rád, že šly vůbec ven. Hlavy samozřejmě už byly nepoužitelné. Po odpájení přepínače šly ven z desky přívodní vodiče síťového napětí a také ventilátor. U FSP rádi šetří haléře a tak se všechno pájí, takže pro rozumnou práci to zase musí ven. (dřív jsem to nechával připájené, ale dělat s ventilátorem a krytem visícím všude kolem desky je prostě na nic)

Nicméně kryt a ventilátor stejně zasloužily solidní výplach (ano, skutečně výplach vodou). Deska po řádném očištění odhalila další problémy těchto starých platforem: rezistory minimální zátěže. Po letech upekly bužírku (rozpraskané kousky byly po celém zdroji), fixační srajdu, desku, samozřejmě kondenzátory a v podstatě vše kolem sebe.

Dobrým začátkem bylo vypájet všechny velké kondenzátory na sekundární straně pryč. Tím se vytvořil manipulační prostor na nezbytné očištění od uhelnatějící fixační srajdy (jakási tvrdá podoba lepidla typu Chemoprén) a vypájení rezistorů. Na těch jsem provedl jednodušší verzi Útoku letících jater Fly(ing) resistor modu (nebo také Resistor fly modu). Kdo nevládne angličtinou, snad pochopí z obrázků ;)

V podstatě jde o přemístění rezistorů z míst, kde je tak nějak plněji, nemůžou se zde pořádně chladit a ještě přehřívají své okolí, někam jinam. Ideálně do proudu vzduchu. Stačí tedy kratší stranu odpájet, přidat kousek vodiče a nasměrovat někam mimo. U těch menších stačí alespoň je zvednout nad kondenzátory. Pokročilejší/fajnovější verze zahrnuje nařezání plechových plátků, jejich obalení kolem opastovaných rezistorů a přichycení na pasiv (zde je dokonce přímo přichystaná pozice, kam obvykle bývá uchycena malá dceřinná deska s regulátorem otáček ventilátoru).

Následně jsem vyměnil všechny malé kondenzátory, ač to obvykle není nutné. Zde už ovšem dokonce měly částečně odbarvený potisk, takže s vysokou pravděpodobností by odešly spíš dříve než později (pokud už nebyly hotové). Do budoucna budu muset nejspíš sehnat i kondenzátory s tak nějak „středním“ ESR, bylo tam poměrně dost s ESR mezi nízkým a běžným (general purpose, kondenzátory pro běžné použití). A také miniaturní typy (5/7 mm), nějak pohodlním a nebaví mě to tam pěchovat skoro násilím.

Narazil jsem i na jeden skvělý poklad, ukazující kvalitu kondenzátorů Teapo. Výrobci ani nestálo za to vyhodit bužírku se špatně natištěným potiskem, aby náhodou nepřišel o pár drobných peněz ve výrobě…

Následně jsem teprve vyměnil střední kondenzátory (na větvích -5 V, -12, +5 V SB apod.) a na samý závěr teprve vpájel velké Samxony RS. Na pořadí sice vůbec nezáleží, ale praxe mě tak nějak naučila napřed pracovat s těmi malými potvorami když je tam místo a ne to dělat až nakonec kdy se ve zdroji nedá pořádně hnout… Následný krátký test na orientačních 90-95 % zátěže zdroj zvládl, napětí byla v pořádku, dále to nebylo nutné zkoumat.

Celý seznam použitých součástek přesně uvádět nebudu, jen tak z rychlíku to bylo asi pět Samxonů RS 3300 uF/16 V, nějaký Chemi-Con KY na D8 a 6,3 V (na +5 V SB) a dále všechno možné, z těch malých převážně general purpose, ale dal jsem i několik low-ESR (Nichicon PW). Používal jsem totiž převážně staré zásoby vypájkovaných kondenzátorů (Nichicon VR, Rubycon CE W apod.), z nových by byly vhodné Nichicony VZ.