Letošní Nobelova cena za fyziku je tak udělena vědcům, kteří dali světu nový energeticky efektivní a k životnímu prostředí přátelský zdroj světla. Modrou světlo emitující diodu, tedy modrou LED. Svůj vynález představili Isamu Akasaki, Hiroshi Amano a Shuji Nakamura (zůstaneme u anglické transkripce jejich jmen) světu v první polovině 90. let, kdy již byly k dispozici LED jiných barev (červená LED byla představena v 60. letech).

Byla to právě modrá LED, která v RGB modelu chyběla k vytvoření bílého světla pomocí LED zdroje. Pánové Akasaki a Amano pracovali na University of Nagoya, zatímco prof. Nakamura byl zaměstnancem malé firmy Nichia Chemicals.

Asi netřeba více vyzdvihovat přínos, který bílé LED pro svět mají. Stále je tato technologie ve vývoji, ale díky ní máme velké informační tabule ve městech, stejně jako úsporné smartphony s LCD displejem s LED podsvícením. Bílé LED nám svítí v obývácích, na WC a postupně přebírají úlohu fluorescenčních trubic, ať již v osvětlení místností, nebo v podsvětlení displejů. LED není spása lidstva, je to další evoluční krok, ale krok opravdu významný. Pánové si Nobelovu cenu plně zaslouží. Snad jen škoda, že ji také kdysi nedostal vynálezce vůbec první LED: Nick Holonyak vyvinul první LED ve viditelném spektru (červeném) v roce 1962. Dnes je mu 85 let, za život posbíral řadu významných ocenění, ale „nobelovku“ ne.

Od vytvoření první modré LED k udělení Nobelovy ceny tedy uplynulo pouze 20 let. V poměru k mnohým jiným Nobelovým cenám za fyziku je to málo, ve srovnání s jinými si pánové počkali zatraceně dlouho. Ale i taková umí být komise vybírající oceněné.

Já jsem rád, že jsem dobu zkonstruování první modré LED a uvedení takových LED na trh zažil v přímém přenosu. Dnes narozeným bude jednou těžké vysvětlit, že bývaly doby, kdy nejenže bílé LED nebyly, ale přístroje svítily buď červeně, nebo žlutě, nebo zeleně. Anebo třeba také oranžově, za pomoci doutnavek…