Olympus oficiálně potvrdil, že prodává divizi fototechniky fondu Japan Industrial Partners (JIP). Zdá se, že jeden z nejdéle působících výrobců fotoaparátů - a zároveň jedna z mála značek, která úspěšně zvládal přechod do digitální éry - se nezvládla vypořádat se situací posledních let. Výrobci fotoaparátů byli příliš zahleděni do konkurence v podobě ostatních výrobců fototechniky, že opomněli upravit strategii v souladu s vývojem v segmentu mobilních telefonů. Chytré telefony prakticky zabily segment low-endu, v posledních letech se zakously do (spíše již někdejšího) fotografického mainstreamu a zůstává tak pouze high-end. Pro výrobce, kteří svůj marketing postavili na high-endových halo-produktech, které více-méně jen dělaly reklamu produktům nižších cenových relací s malými snímači, které reálně vydělávaly, to byl dost zásadní problém. Malý snímač má dnes každý v telefonu a nemá tak důvod vydávat nezanedbatelné množství peněz za něco, co už v podstatě nepotřebuje.

Do dnešní doby tak přežily značky, které buďto skutečně prodávají high-end, na němž lze stále vydělat prostředky na vývoj, nebo se věnují i produktům, které vydělávají a z nichž si mohou dovolit vývoj fototechniky dotovat. Do první skupiny můžeme řadit (byť každou značku trochu do jiné pozice) firmy jako Canon, Nikon, Leitz či Zeiss. Do druhé patřil právě Olympus, který si kdysi z příjmů z fototechniky vybudoval divizi zdravotnické techniky, která mu zajistila příjmy (z nichž však již evidentně nechce fototechniku dotovat). Speciálním případem je třeba Sigma, která kupodivu změny na trhu vycítila s předstihem a více se zaměřila na high-endovou a specializovanou fotooptiku, kterou (již o všem tradičně) dodává i k fotoaparátům značek jako Canon a Nikon. Dokud tedy funguje Canon a Nikon, má Sigma své jisté.

Jak to bude dál s fotoaparáty Olympus? JIP má podle vlastního vyjádření dále pokračovat ve vývoji a prodeji fototechniky. První otázka však je, zda i dále pod značkou Olympus, což jisté není. Druhý okruh pochyb vyplývá ze zkušeností s podobnými akvizicemi. Připomeňme dva příklady: Akvizice JIP notebooků Sony: Přes vyjádření záměru u pokračování byla na dlouhá léta zastavena výroba a po odmlce, která byla pro značku prakticky smrtící, následovaly produkty pro okrajovou část asijských trhů. Druhý příklad: Akvizice Pentax ze strany Ricoh: Postupné seškrcování výdajů na vývoj způsobilo seškrtání nabídky a prodlužování vývojového cyklu vedoucího k oslabení konkurenční pozice.

Zkušenosti tedy radí nemít vysoká očekávání. Pokud to dopadne dobře (což bude jasné po dvou, nejdéle po třech letech), bude to příjemné překvapení.