To, že by přenášení dat světlem, namísto elektrickými signály, skýtá potenciál pro podstatně vyšší přenosové rychlosti, se ví již dlouho. Doposud však chyběla dostatečně kvalitní technologie „absorberu“, předávajícího data mezi „světlem“ a „křemíkem“. K tomu potřebná optoelektronika je dnes realizována pomocí mnoha exotických materiálů, jejichž implementace do obvodů je nesmírně obtížná.

Výzkumníkům Stanfordské univerzity v čele s profesory Davidem Millerem a Jamesem Harrisem se podařilo vyvinout vhodný absorber za pomoci dvou „běžných“ prvků: křemíku a germania (křemík využívá i Intel ve svém zesilovači laserového paprsku), jež může být velmi jednoduše zabudován do křemíkových čipů a který dokáže převádět data z laserového paprsku rychlostmi v řádech gigabitů za sekundu. Tyto dva materiály se používají dlouhá léta při výrobě elektronických prvků diodami počínaje a mikroprocesory konče, takže začlenění technologií na jejich bázi do čipů nepředstavuje problém. Miller a Harris odhadují, že technologie nových absorberů bude schopna předávat data mezi čipy až 50× rychleji, než je tomu doposud.