Funkce i ovládání jsou u obou přístrojů úplně stejné, proto je nadále již nebudu rozlišovat. Jediná (spíše kosmetická) rozdílnost je tlačítko MODE pro přepínání módů u iAudia G3, které u U2 chybí a jeho funkce je u něj schovaná v menu. Verze firmware použité při testu:

• iAudio U2 - fw 1.20beta1 CZ (česká lokalizace) a 1.30 (pouze v angličtině)
• iAudio G3 - fw 1.11 CZ (česká lokalizace) a 1.20 (pouze v angličtině)

Displej

Po zapnutí přístroj přehraje úvodní logo a pokud je nastaveno automatické hraní, začne reprodukce v místě, kde byla naposledy přerušena (tedy funkce Resume a funguje i po odpojení od PC). Náběh přístroje je rychlý, do 3-4 sekund po zapnutí již hraje. Na hlavním displeji jsou zobrazeny všechny zásadní informace, větším písmem jsou to především 2 nejdůležitější a to v prním řádku jméno interpreta spolu s názvem alba a v druhém název skladby, vše z ID3 tagu, případně z názvu souboru (lze zvolit). A tady si neodpustím první kritiku: zatímco název písně může rolovat (a to dokonce s volitelnou rychlostí), řádek se jménem interpreta a názvem alba neroluje. To je trochu hloupé, málokterý nápis se vejde na displej celý a pokud je jméno interpreta trochu delší, nevidíte album už vůbec. Tomuto nedostatku se divím o to víc, že u nedávno testovaného harddiskového iAudia M3L rolují oba řádky. Domnívám se, že by neměl být velký problém opravit toto v dalším firmware, ale v žádném dosavadním updatu to vyřešeno není. V dalším řádku jsou grafické ukazatele intenzity signálu, dále časová osa stavu přehrávání, pod kterou se zobrazuje celkový a odehraný (nebo zbývající) čas a pořadí aktuální skladby i celkový počet skladeb. Spodní stavový řádek indikuje zapnuté zvukové efekty, typ ekvalizéru a datový tok, režimy přehrávání, aktuální mód přehrávače, ikonu blokování tlačítek a stav baterie (3 dílky). Je toho dost, přesto bych tu uvítal ještě ikonku právě probíhajícího stavu přehrávání (Play, Pause, Stop), takhle vizuálně poznáte, jestli přístroj zrovna hraje, jen podle grafického ukazatele úrovní.

Navigace v souborech

Procházení menu a obsahu paměti se provádí křížovým ovladačem, na který stačí 1 prst. Pro pohyb v adresářové struktuře a souborech slouží tzv. Navigátor, tedy rozhraní podobné souborovému manažeru v počítači. Zachovává stromovou strukturu adresářů (i když strom nezobrazuje), dovoluje procházet všechny složky včetně vnořených, jediná omezení vyplývají z použitého souborového systému (FAT nebo FAT32). V navigátoru se zobrazují všechny adresáře, nehudební soubory jsou skryty (uložit do paměti lze ovšem jakékoliv soubory, stejně jako na flashdisk). Názvy souborů i adresářů rolují, pokud se nevejdou na displej. Jednotlivé typy souborů (MP3, OGG, WMA, WAV, ASF) jsou zobrazeny ikonkou s písmenkem před názvem, což činí navigaci ještě přehlednější. Po pravé straně je graficky znázorněn posuvník pro hrubou orientaci, v pravém horním rohu jsou 2 čísla ukazující počet souborů v adresáři a pořadí souboru pod kurzorem. Akce se soubory lze provádět i přes kontextové menu, lze je např. přímo v přehrávači i mazat.

Přehrávání

Přehrávání vybraných skladeb lze spustit, aniž byste opustili obrazovku navigátoru, můžete si je přidat do vlastního playlistu (seznamu skladeb pro přehrávání) nebo si v každé označit místo záložkou (bookmark) a tak se rychle dostat do požadovaného bodu. Šikovná věc je i přehrávání 10sekundových ukázek skladeb. Škoda, že nejsou podporovány také m3u playlisty. Mě osobně moc nechybí, ale spousta uživatelů je na ně zvyklá z PC a ušetřilo by to práci s vytvářením vlastních playlistů v přístroji.

Pohyb ve skladbách

Rychloposuv je bez příposlechu, zato má volitelnou rychlost - nejvyšší je 16x, což je plně dostačující pro několikaminutové skladby, ale pro jedno až dvouhodinové sety nebo bloky mluveného slova bych uvítal buď progresivně narůstající rychloposuv nebo rychlost klidně až 64x, kterou jsem si pochvaloval u harddiskového iAudia M3L. Při přehrávání je možný přesun na další skladbu nebo o určitý časový úsek (to je vhodné např. pro výuku jazyků), případně je k dispozici funkce opakování bloku (A-B repeat), kdy si můžete označit úsek, který se bude opakovat pořád dokola. Ten může být libovolně dlouhý nebo krátký (i 1 sekunda). Všechny operace a veškerá nastavení v menu lze provádět i během přehrávání a v jakémkoliv módu.

Kvalita zvuku a jeho nastavení

Na kvalitu zvuku obou přístrojů si nemohu ani v nejmenším stěžovat, je plně srovnatelná s discmanem renomované značky, který již delší dobu spokojeně používám. Přiložená sluchátka nejsou špatná, ale pořád jsou to jen „špunty“ a tak lze jen zopakovat obecně známý fakt, že pořízením kvalitních polštářkových sluchátek hodně získáte. Hlasitost lze regulovat ve 40 stupních, výkon sluchátkového výstupu je dostačující, při hlasitosti 30/40 je možný poslech i v hodně hlučném prostředí, jako je jedoucí tramvaj nebo autobus (a to používám sluchátka Koss, která hrají tišeji než originální). Pro úpravy zvuku máte k dispozici zvukové efekty, které jsem popisoval už v recenzi harddiskového iAudia M3L. Jsou to především:

• BBE funkce pro zdůraznění výšek
• Mach3 Bass zdůraznění hlubokých tónů
• MP Enhance zvýrazňuje vyšší frekvence, potlačené kompresí
• 3D Surround simulace prostorového zvuku

Zajímavý je i 5pásmový grafický ekvalizér se 6 přednastavenými křivkami (Rock, Jazz, Classic, Pop, Vocal, Normal) a jednou uživatelskou. Ručně upravit je ale možné všech 7 ekvalizérů podle libosti, takže máte-li raději v rockovém nastavení třeba více basů a méně výšek, není problém.

Dále nechybí možnost vybalancovat zvuk mezi pravým a levým kanálem a v novějším firmwaru také možnost změny rychlosti přehrávání a to do rychla i do pomala - pro přepis nahraného rozhovoru nebo při učení jazyků jistě přijde vhod. Co se týká podpory češtiny, situace je stejná jako u minule recenzovaného iAudia M3L - české znaky bez problémů správně zobrazí v názvech souborů a adresářů a v tagu souborů OGG, ale v ID3 tagu u MP3 se zobrazují nekorektně.

Mezery mezi skladbami a odolnost proti otřesům

Schopnost přehrávat kontinuálně skladby, pokud možno bez mezer mezi nimi, je vyžadována především vyznavači živých nahrávek nebo dlouhých setů, rozdělených na tracky. Oba přehrávače bohužel mezery mezi skladbami dělají a to v délce asi 0,5 sekundy. Tato mezera je stejná u všech přehrávaných formátů, které jsem vyzkoušel, tedy MP3, OGG, WMA7 i WMA9 a WAV.

Odolnost proti otřesům je u paměťových přehrávačů velkou výhodou oproti MP3 discmanům a harddiskovým přehrávačům. Absence pohyblivých částí zajišťuje odolnost takřka dokonalou. Samotná otřesuvzdornost však neznamená nárazuvzdornost a tak bych při zacházení s přístroji doporučoval zdravou míru opatrnosti, rozbít se dá všechno.