Těžko říct, kdo jako první s touto paralelou přišel. Co se rozsahu týče, zabýval se jí asi nejvíc YouTube kanál MLID, který byl - kulantně řečeno - zklamaný z toho, že Meteor Lake nedopadl, jak dlouhodobě očekával. Připomeňme, že MLID např. někdy koncem loňského roku sehnal interní materiály AMD, které obsahovaly její projekci grafického výkonu Meteor Lake a MLID tuto projekci považoval za příliš pesimistickou a přišel s vlastní projekcí (postavenou na materiálech, které Intel poskytoval partnerům), podle nichž neměla být grafika srovnatelná nebo mírně pomalejší než u APU Phoenix, ale naopak rychlejší, až zhruba na úrovni APU Strix Point, které AMD chystá zhruba na léto 2024.

Vraťme se ale k údajným paralelám mezi Meteor Lake a Bulldozerem. Ty mají spočívat ve skutečnostech, že obojí měla být nová architektura, obojí je zpožděný produkt, u obojího se najdou případy, kdy je IPC nižší oproti předchůdci a obojí snížilo spotřebu mimo zátěž.

Podobná argumentace je však poměrně slabá, neboť podstatná část těchto prvků (nová architektura, snížená spotřeba v klidu) platí pro většinu novinek, zpoždění se týká většiny novinek Intelu a snížení IPC také není prvek exkluzivní pro Meteor Lake a Bulldozer, týkal se Pentia 4 a z novějších produktů třeba i Tiger Lake.

Mezi oběma produkt však najdeme daleko více rozdílů. Zatímco Bulldozer byla po všech stránkách nová architektura, která neměla s předchůdcem nic společného, velká jádra Meteor Lake jsou alespoň od loňského roku prezentována jako určitý „tock“, tedy vylepšení jader předchozí generace. Těžko říct, zda skutečně jde o vylepšení jader předchozí generace nebo byla záměrem nová architektura, která v důsledku bugů (latencí a pomalé sběrnice) je natolik zpomalená, že vypadá spíš jako vylepšení té předchozí a Intel ji raději tak prezentuje. Je to každopádně první zásadní rozdíl oproti Bulldozeru.

Druhý rozdíl tkví v cíli architektury. Bulldozer měl zvýšit taktovací frekvence, což byl koncept, který si na inženýrech AMD vydupalo tehdejší vedení vyděšené zvěstmi o 10- a 20GHz procesorech Intelu. Na druhé straně cíle Meteor Lake byly snížení spotřeby (což se do jisté míry podařilo) a zvýšení IPC (což moc nevyšlo).

Třetí rozdíl spočívá v podpoře instrukčních sad. Zatímco Bulldozer (navzdory špatnému poměru spotřeba / výkon) povznesl zastaralou výbavu architektury K10(,5) na (ve své době) moderní úroveň, Meteor Lake v důsledku přítomnosti (v tomto ohledu nevalně vybavených) malých jader zůstává na stejné úrovni jako jeho předchůdce. V kontextu nových instrukčních sad se můžeme vrátit i ke zmíněnému IPC. Podíváme-li se na recenze Bulldozeru retrospektivně, zjistíme, že většina testů IPC byly prováděny na softwaru, který buďto nové instrukční sady (SSE4.1, SSE4.2, SSE5, AVX, FMA4 aj.) nevyužíval nebo později vyšlo najevo, že se autor s ohledem na situaci v předchozích letech s detekcí jejich podpory příliš nezdržoval a software fungoval stylem „když Intel, tak AVX, když AMD, tak ne). Když se později začal objevovat software skutečně optimalizovaný pro SSE5 a hlavně AVX, dopadal Bulldozer (ještě patrnější to bylo na jeho vylepšeném nástupci, Piledriveru) podstatně lépe než starší Phenomy, takže stárl podstatně lépe než dobovými recenzemi často preferované Phenomy, jimž v novějším softwaru rychleji docházel dech. Toto se Meteor Lake nijak netýká, jím podporované instrukční sady končí na AVX2 stejně jako u předchůdců Raptor Lake a Alder Lake.

Intel původně plánoval nabízet pokročilé instrukce alespoň pokud si uživatel vypne malá jádra. Nakonec se však rozmyslel a vypnul je zcela. To se týká všech procesorů od Alder Lake, tedy i Meteor Lake.

Čtvrtý rozdíl spočívá ve skutečnosti, že pro AMD byl Bulldozer sázkou na jednu kartu. Žádné alternativy, plány B ani nic podobného neexistovalo. Bulldozer nalinkoval směr a podobu hardwarové nabídky ve všech segmentech na dlouhé roky dopředu. Meteor Lake takovou pozici nemá. Jde o jeden produkt, jehož pole působnosti Intel omezil na část jediného (mobilního) segmentu. Mobilní segment by Intel mohl ještě cca půl roku držet na statusu quo i bez něj, nabídky v desktopu se nedotkne, nabídky v serverech se nedotkne. Meteor Lake nezpůsobí Intelu finanční kolaps, jde spíše o marketingovou ostudu.

Tím se dostáváme k pátému, velmi zásadnímu rozdílu. Bulldozer vznikl jako původně zajímavý nápad, který byl deformovaný požadavky tehdejšího nekompetentního vedení firmy, v jehož důsledku vždy po nějaké době vývoje museli inženýři návrh více či méně překopat, aby vyhovoval požadavkům toho, co si zrovna vymyslelo vedení. V důsledku toho se čas určený na vývoj nevyužil smysluplně, nedošlo k implementaci zásadních prvků (nebyl na to čas a lidské síly) a Bulldozer byl vydán nedokončený. Jeden z inženýrů AMD později prohlásil, že původní plán odpovídal plus mínus tomu, co přinesl až Steamroller (třetí v bulldozerovské řadě), jiný inženýr tvrdil, že cílem mělo být spíše cosi jako Excavator (čtvrtý v řadě). Ať už třetí nebo čtvrtý, Bulldozer zkrátka nebyl v důsledku rozmarů nekompetentního vedení AMD dotažen. Naproti tomu o Meteor Lake není známo, že by během vývoje jeho jader docházelo ke změnám. Poslední tři roky jeho vývoje navíc seděl na postu CEO firmy Pat Gelsinger, který - jakožto inženýr z vývoje procesorů - jistě věděl, jak vývoji zajistit co nejlepší podmínky (troufám si říct, že zcela jistě vývoj neobtěžoval s požadavky na implementaci náhodných nápadů). Na vývoj Meteor Lake navíc měl Intel hodně času - vzpomeňme, že původně mělo jít o přímého nástupce Alder Lake (vyšel v říjnu 2021) a v důsledku odkladu došlo ke vzniku Raptor Lake (tj. Alder Lake s více Atomy a u vyšších modelů větší L2 cache).

Srovnání Meteor Lake s Bulldozerem tedy poměrně kulhá. Každý produkt má své problémy, vznikl za jiné situace a ovlivní další situaci společnosti podstatně odlišnou měrou.

Podstatnější než hledání paralel je ale otázka, proč procesor dopadl, jak dopadl. Těžko hodnotit, proč skončil v absolutním měřítku tak, jak vidíme v grafech recenzí, ale je vcelku zjevné, proč řada médií hodnotí velmi negativně a bez servítek, často podstatně ostřeji než u Ice Lake, Tiger Lake nebo dokonce Rocket Lake, oproti němuž je (při relativním srovnání oproti předchůdci) Meteor Lake v lepší výkonnostní pozici (celkový výkon neklesl tak podstatně a spotřeba klesla, nestoupla). Zatímco ostatní jmenované procesory Intel neprezentoval s velkou pompou několik let dopředu a nehypoval jejich vlastnosti ad absurdum, s Meteor Lake byla situace opačná.

Vzpomeňme, že prvním krokem po nástupu Pata Gelsingera do funkce byla prezentace, která předkládala Meteor Lake jako nový start, něco zcela nového s novými velkými jádry, novými malými jádry, novou integrovanou grafikou, novými výrobními procesy a novým dlaždicovým konceptem. Vzpomeňme na hesla jako „leadership compute, graphics and AI“. Vzpomeňme na příslib pokrytí všech segmentů od 5W až po 125W. Vzpomeňme na slajdy hovořící o použití 3nm procesu (TSMC) na integrovanou grafiku. Nešlo však jen o rok 2021, Intel v tomto duchu hypoval Meteor Lake i v době, kdy už interně muselo být zcela jasný, že na prezentovaný status zdaleka nedosáhne. Ještě letos v létě Intel (opět to bylo ústy CEO Pata Gelsingera) tvrdil, že Meteor Lake bude pro Intel nový „Centrino moment“. Pro nepamětníky jen připomínám, že Centrino byla mobilní platforma, která Intel dostala do silné vedoucí a ve své době bezkonkurenční pozice v noteboocích. V září následovala prezentace, kde Intel označil Meteor Lake za největší architektonický posun posledních 40 let.

Navzdory tomu, že již od konce jara neoficiální zdroje hovořily o tom, že to s frekvencemi nevypadá dobře, že to nevypadá dobře ani s IPC a že ani pokles spotřeby nebude tak výrazný, stále řada subjektů věřila superlativům Intelu, což pro tyto subjekty znamenalo velké zklamání a studenou sprchu. Každý se s tím vypořádal po svém. Některé velmi tvrdou a nevybíravou kritikou produktu, jiné naopak téměř mikroskopickou analýzou zaměřenou na pokus o nalezení alespoň nějakého pozitiva, kterým by podložily, že to vlastně není tak špatné. Často však těmto hodnotitelům unikly dvě zásadní skutečnosti:

1. Cena. S ohledem na cenu to prostě špatné je. Horší procesorový výkon, horší energetická efektivita i téměř roční skluz proti konkurenci by se dal odpustit, pokud by cena byla nižší než u konkurence. Jenže ona je vyšší, zatím podstatně vyšší. V takové situaci je zcela jedno, jestli je integrovaná grafika Meteor Lake oproti konkurenci slabší o 25 % nebo 1 %. Koho zajímá grafický výkon integrované grafiky a hledí na peníze, dostane podstatně nižší částku stabilní výkon s APU Phoenix. Koho zajímá grafický výkon a je ochotný dát za notebook 40 tisíc Kč a více, ten si za tuto částku může pořídit násobně rychlejší herní notebook.

2. Kritiku si nezaslouží ani tak samotný Meteor Lake. Sice se nepovedl, ale pro společnost ani zákazníka není žádnou pohromou. Pohromu v očích některých hodnotitelů z něj udělaly tři roky nerealistického hypování ze strany Intelu. Zatímco počátek vývoje Meteor Lake sahá do éry Boba Swana, mediální prezentace jde čistě za současným CEO Patem Gelsingerem, který sám a vlastními ústy při řadě příležitostí vychrlil velkou část těchto superlativů. Což zároveň ukázalo, že ani inženýrská minulost negarantuje, že daný člověk musí být dobrým CEO.