Fotodivize Olympusu se už řadu let táhne jako stín za zdravotnickou divizí, jejíž zisky jsou pro společnost klíčové. Fototechnika je jen jakýmsi vedlejším produktem, na kterém existence firmy nestojí - a chybějící snaha držet krok s konkurencí tomu plně odpovídá.

Problém je, že někdejší gigant nemá dnes co nabídnout. Populární Céčková řada kompaktů zanikla, z ultra-zoomů se vytratily možnosti pokročilejšího ovládání a s tím vymizely i z recenzí. Ač to není psaným pravidlem, vybírá většina serverů k testům aparáty, které uživateli nabízejí kontrolovat clonu, čas, ISO, režimy AF, kompenzaci expozice a podobně. Tedy produkty nad nejnižším segmentem point and shoot. Olympus proto přišel nejen o potenciální nové zákazníky (kteří už v recenzích produkty této značky nenarazí), tak i ty staré, jimž nedokázal nabídnout plnohodnotný upgrade. Mnoho z nich skončilo u Panasonicu.

Celkem nadějně to vypadalo s bezzrcadlovým systémem m4/3, ale počáteční ceny byly nasazené příliš vysoko a na adekvátní úroveň se dostaly teprve v okamžiku, kdy konkurenci v podobě Panasonicu doplnila ještě Sony (NEX s APS-C snímačem) a Samsung (NX, rovněž s APS-C snímačem a pro řadu uživatelů zajímavou cenou).

Profesionální zrcadlovka E-5 se stala jakousi labutí písní, která dostala 4/3 systém na hranici jeho současných možností. Pro majoritu uživatelů úspěšné E-3 nebyla inovativní natolik, aby ji mohli považovat za adekvátní upgrade a řada jich raději přešla na Nikon.

Několik zajímavých novinek v m4/3 segmentu se sice ještě letos objeví, stejně tak není nezajímavý ani nový kompakt XZ-1 s velmi světelným objektivem (ekvivalent 28-112 mm / f/1.8-2.5), ale na odbočení ze špatně zajetých kolejí a eliminaci „morální zatuchlosti“ současného portfolia to bohužel stačit nemusí.