Nebo ano? Ale pěkně od začátku. Před třemi lety jsme vydali krátký článek o poměrech stran; týkal se ale spíš zobrazovadel - LCD panelů. Reagoval na tehdejší významnou událost - konec poměru stran 4:3 (rozlišení 1024×768) jako toho nejrozšířenějšího, který je využíván konzumenty online obsahu.

• Ještě jednou k LCD: Kde se vzaly konkrétní poměry stran?

Tentokrát ale bude řeč spíš o snímání (než reprodukci) obrazu a o nepříliš známém poměru stran 7:6. Občas se o něm zmíní výrobci digitální fototechniky a asi nejvýraznější událostí poslední doby je oznámení Sigmy, že v rámci fotoaparátů řady Quattro bude tento poměr podporovat (u již vydaných je třeba aktualizovat firmware - nativní poměr snímače je 3:2). Konkrétně u Sigmy má toto rozhodnutí dvě roviny. Krom nabídky čtvercovitějšího formátu jako takového jde i o snahu vyjít vstříc uživatelům, kteří nativní 3:2 dodatečně ořezávají. RAWy z trojvrstvého snímače Foveon jsou totiž velké, náročné na zpracování, a tak ořezání nadbytečných dat šetří místo na paměťové kartě a zrychluje následné zpracování.

Proč ale zrovna poměr 7:6? Kde se tato hodnota vzala? Jako první se nabízí středoformátová teorie. Formát 6×7 (120 film) patří k nejrozšířenějším a nejoblíbenějším, jenže reálná výška zaznamenaného obrazu není oněch 60 milimetrů, ale pouze 56 milimetrů.

Typické formáty a poměry stran používané se 120 filmem (Wikipedia)

Pokud u konkrétního aparátu není nějaké specifické omezení, mluvíme o 56×70 milimetrech, což už je přesně poměr stran 4:5 (resp. 5:4). V praxi je rozdíl mezi skutečným 7:6 a 5:4 podobně velký jako mezi 5:4 a 4:3.

Poměrů stran a formátů samozřejmě existuje několikanásobně více - jen mezi 3:2 (1,5:1) a 4:3 (1,33:1) se jich vejde celá řada, z nichž patří k nejznámějším IMAX (1,43:1), ISO 216 („A4“, 1,4142:1) nebo Academy (1,375:1). Zde šlo jen o ilustraci rozdílu mezi 7:6 a nejběžnějšími standardy.

 I když existuje celá řada různých poměrů stran (zvlášť nepříjemné mohou být rozpory mezi některými standardy snímačů / kinofilmů, standardy papírů a standardy rámů :-), původu reálných 7:6 se mi dopátrat nepodařilo. Středoformátovému formátu 6×7 neodpovídá, u velkého formátu se objevovalo spíš 5:4 (1,25:1). Snad jediný standard, který se poměru stran 7:6 (1,166:1) blíží, je dávno zapomenutý filmový Movietone systém (~1930), který zaznamenával audiostopu přímo na 35mm film takovým způsobem, že pro obraz zbýval prostor o poměru stran 1,19:1.