Tento článek mohl vzniknout jako „ctrc+c“ / „ctrl+v“ loňského s následným „ctrl+h“ „MX150->MX250“. Praxe prodávat produkty s různým výkonem pod jedním označením se zřejmě osvědčila, nezanedbatelné skupině zákazníků nevadí (možná o ní nemalá část z nich netuší) a funguje to, takže proč v tom nepokračovat.

Otázkou je, kam to může za pár let zajít. Paradoxně to totiž nezačalo loni, ale již na jaře 2012, tedy před sedmi lety, kdy Nvidia vydala GeForce GTX 680. Tehdy poprvé přišla s konceptem boostu, který však nesloužil pouze pro optimální nastavení taktů s ohledem na poměr spotřeba / výkon a vyždímání maximálního výkonu z daného TDP. Nvidia totiž pod boost začala skrývat rozdílnou kvalitu čipů. Dříve by čip s vyšší leakage, v důsledku ní by nesplňoval interní specifikace pro top model, byl přeřazen do o level nižší škatulky a byl na nižších taktech a s nějakou deaktivovanou částí prodán v levnější „sedmdesátkové řadě. S GeForce GTX 680 se toto změnilo.

Čipům s vyšší leakage byla nastavena nižší frekvence (označovaná jako boost). Jako „base“ pak byla nastavena nižší hodnota, kterou při limitu TDP zvládaly s rezervou všechny čipy a na které stejně v praxi neběžely. Podstatné bylo maximum pro „boost“. Některé karty měly jako maximum nastaveno 1058 MHz,  jiné 1110 MHz (plus několik hodnot mezi těmito. Zákazník až do vyzkoušení v sestavě nevěděl, jakou hodnotu má jím koupená karta nastavenou z výroby. Přestože tehdy na tuto zvláštní praxi několik webů poukázalo, reakce uživatelů byly až na výjimky docela vlažné a opakovaly se názory typu: „ale co, vždyť nejde ani o 5 % rozdílu…“.

Lhostejný uživatel je evidentně nejlepší uživatel, a tak se výkonnostní rozdíl skrývající se mezi kartami stejného označení loni na jaře posunul až na 71 %. Právě o tolik byly výkonnější nejrychlejší modely mobilní GeForce MX150 oproti nejpomalejším. V rámci stejného označení. Nvidia totiž vyráběla kartu s ID „1D10“ s 25W TDP a vyšším výkonem a dále kartu s ID „1D12“ s 10W TDP a nižším výkonem. Obě ještě existovaly v různých rychlejších či pomalejších subvariantách. Průměrná „1D10“ byla o třetinu rychlejší než průměrná „1D12“. Rozdíl mezi nejpomalejší otestovanou „1D12“ a nejrychlejší otestovanou „1D10“ činil zmíněných 71 %.

Podle zjištění webu NotebookCheck, který jako první upozornil na situaci MX150, je to v podstatě stejné i s MX250. Rovněž byly v tichosti vydány dvě varianty (25W „1D13“ a 10W „1D52“), rovněž se neliší označením a rovněž nemáte možnost zjistit, co jste si koupili, dokud notebook doma neotestujete s pomocí utility GPU-Z, která ID či TDP zobrazí.

Zádrhel bude v tom, že Nvidia přestala rozlišovat mezi Max-Q a „ne-Max-Q“ grafikami. K tomu pravděpodobně došlo již loni s GeForce MX150, ale pozornost tomu byla věnována teprve s vydáním GeForce RTX, kdy vyšlo najevo, že např. jako „GeForce RTX 2080“ může být označena mobilní karta taktovaná na 735 MHz, stejně tak mobilní karta taktovaná na 1380 MHz a stejně tak i desktopová karta taktovaná na 1515 MHz:

• Takty mobilního Turingu mohou být až poloviční oproti desktopu

GeForce MX150 a nyní i GeForce MX250 v podstatě nebudou jiný případ - výrobci již nemusejí rozlišovat, co je Max-Q a co ne. Karty bez ohledu na takty, TDP a výkon nesou jednotné označení. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.