Tentokrát v testu nenajdete to, na co možná jste zvyklí z recenzí herních myší na jiných serverech. Nebudeme se nijak zabývat citlivostí senzoru na různých površích, nebudeme nijak složitě zkoumat preciznost snímání pohybu ve hrách jako je Counterstrike apod. Místo toho se podíváme na to, co je u této myši podstatnější, a to je ergonomie jejího využití ve hrách a vůbec pocit z hraní s ní. A to na čtyřech (a půl) modelových hrách.

Warcraft 3

Pokud by to někoho zajímalo, mapa se jmenuje Enfo's Team Survival 5000 a jedá se o patrně poslední dostupnou mutaci trochu zvláštní, ale neskonale zábavné mapy pro jednoho až X hráčů (tj. včele doporučuji).

S FPSGUN je hraní poněkud zvláštní. Základním principem totiž je, že zatímco myš můžete v případě potřeby velice jemného zacílení polohovat nikoli pomocí pohybu zápěstí nebo lokte (či kombinace), ale pouze o drobné milimetry pomocí prstů (typicky palec a malíček), toto u FPSGUN nelze použít. Všechny prsty jsou ve vzduchu, takže pokud nemáte přesnost v zápěstí, budete mít drobné problémy (tak jako já). Samozřejmě by šlo srazit citlivost, ale to se zase daleko více najezdíte po podložce (a pro mnohé situace neskrývá kupříkladu naše testovací Razer eXactMat dostatečný prostor, v tu chvíli člověk pochopí, proč se kupříkladu dají koupit látkové podložky rozměrů 450×300 mm).

Po chvilce laborování jistě přijdete na vhodné nastavení citlivosti, se kterým RTS typu Warcraft 3 nebude problém, je však otázkou, jak rychle se zbavíte zvláštního pocitu z ovládání středověké strategie pomocí „futuristické pistole“ (kterou FPSGUN evokuje). Nicméně po pár hodinách zácviku vám to nejspíš ani nepřijde.

Civilization 4

Tahové/budovatelské věci typu Civilization 4 jsou už poněkud náročnější. Zde jsem si prostě ani po několika desítkách minut hraní nezačal na podivné uchopení myši zvykat. Po delší době se také dostaví únava zápěstí (ale to platí pro používání FPSGUN obecně) z neustálého šmejdění sem a tam, s tím rozhodně v prvních dnech od pořízení myši raději počítejte (ale skoro si myslím, že „blázni do létání“, kteří den co den drží v ruce nějaký joystick tenhle problém mít nebudou).

Diablo 2

I v Diablu 2 se s myší pracuje zpočátku trochu složitěji. Jejím dalším problémem, který se týká obecně veškerého použití, je ne zrovna moc vyvedené spínání obou hlavních tlačítek a kolečka. Tlačítka mají jistou vůli, jejich osazení v plastové konstrukci malilinko „plave“ a tak se občas stane, že při stisku tlačítka s myší trochu pohnete.

To je umocněno tím, že senzor je posazen výrazně výše, nikoli jako u klasické myši, kde bývá „pod rukou“, zde je o několik centimetrů výše a sebemenší pohyb tak způsobí pohyb kurzoru na obrazovce, zejména při vyšších citlivostech a nelátkové podložce (která přeci jen dokáže myš trochu udržet na místě, po hliníkové/plastové to klouže jako ďas ;-).

Bioshock

Na závěr jsme si nechali hru z žánru, pro který je myš primárně určena. Nejprve ale dokončím myšlenku s ergonomií ovládání načatou u Diabla 2. Ovládání kolečka palcem je pak vyslověně nepříjemné pro ruce větší konstrukce, neboť kolečko třeba v mém případě (jak je vidět na videu) leží někde na pomezí kloubu a bříška palce, pročež se s ním palcem velice špatně scrolluje a pokud jej chci zmáčknout, často jen promáčknu bříško posledního článku palce a poté buď musím přemístit palec tak, abych kolečko zmáčkl kloubem, nebo vyvinout výrazně větší tlak, čímž už si však opět pohnu s kurzorem.

Stejně obtížně jsou v dosahu i zbývající dvě tlačítka, která opět počítají spíše s kratším palcem, než kterým disponují já. Zkrátka a dobře, pokud máte ruku přibližně stejné velikosti jako já, budete mít s kolečkem a dvěma doprovodnými tlačítky drobné obtíže. Lidé s menšími tlapkami (tedy i malé korejky, které myšku předvádějí po výstavách :-) naopak budou zcela v pohodě.

Nicméně přes všechny výtky se během hodiny při hraní tohoto žánru s myší tak sžijete, že přestanete od běžné myši vnímat zcela odlišené uchopení. Bioshock se (po nastavení zameřování a dobíjení nábojů/Evy na přídavná tlačítka) skutečně stal podstatně zábavnější hrou. S podložkou položenou před monitorem a nastavením citlivosti tak, aby přirozeně odpovídalo postavě na monitoru, se zážitek z hraní výrazně umocnil. Ono se to špatně popisuje, tohle si každý musí zažít na vlastní kůži na své oblíbené hře, ale faktem je, že to v mém případě zafungovalo.

Fajnová věc je, že zatímco při běžném pobíhání po mapě a kosení splicerů jsem využíval vyšší nastavení citlivosti, při potřebě odstřelit někoho na dálku jsem si tlačítkem přepnul na zameřování, přehodil na jemnější citlivost, abych se skutečně trefil a výsledek „zahřál u srdce“ (tedy aspoň toho splicera v dálce, obvykle je zapálím a poté se kochám jejich vzdáleným „Make it stop!“ :-).