Za dotažením objevu do reálně použitelného laboratorního vzorku stojí několik vědců z univerzit a IBM Research. A jelikož současné pevné disky využívají k uložení 1 bitu struktury velikosti zhruba 100 tisíc atomů, je nový objev obrovský skokem vpřed, pokud se jej podaří dotáhnout k praktickému nasazení. Nikdo samozřejmě nezaručí, jestli to bude zítra, nebo za 50 let.

Struktura využívá atomy holmia posazené na povrchu z oxid hořečnatého. Ten je elektrickým izolantem, běžně se vyskytujícím a proto dobrou volbou. Holmium se v zemské kůře vyskytuje v množství 1,2 mg na 1 kg hmoty, ve vesmíru je to pak 1 atom na 500 tisíc atomů vodíku. Jde o měkký kov, který se již ve výrobě permanentních magnetů nějakou dobu využívá.

Umístěním holmia na oxid hořečnatý se dosahuje dobré stability magnetického pole, a to i v přítomnosti dalších magnetů. Nemělo by tak docházet k vzájemnému ovlivňování okolních atomů, což zatím experimenty potvrzují. Orientace polí pak určuje, je-li uložena logická 0, nebo 1. K zápisu dat se používá mikroskopická jehlička elektronového mikroskopu, která (případně) přepíná orientaci atomu. Čtení informace je prováděno klasicky měřením magnetického pole.

K praktickému použití je zatím daleko, pro ukládání dat je totiž potřeba řádkovací tunelový mikroskop chlazený tekutým dusíkem a pracující ve vakuu. Aktuálně prezentovaný demonstrátor pracuje s teplotami pod 5 K a umí uložit pouhé 2 bity do 2 atomů holmia.