Redakce webu TechPowerUp vyhodnotila anketu, která proběhla mezi jeho čtenáři. Na otázku: „Představují pro vás komponenty s vysokou spotřebou problém?“ jich hlasováním odpovědělo 22 040. Možnosti byly:

• Ne, [spotřeba mě nezajímá]
• Ano (účty za elektřinu)
• Ano (teplo)
• Ano (hluk)
• Ano (životní prostředí)

• 34 % vidí problém v nákladech (účtech za elektřinu)
• 29 % vidí problém v odpadním teple
• 14 % nemá s vysokou spotřebou problém
• 12 % vidí problém v hlučnosti
• 11 % vidí problém v dopadech na životní prostředí

Náklady na elektřinu bylo poměrně populární téma zhruba v letech 2014-2018, kdy Nvidia s generacemi Maxwell a Pascal získala náskok v energetické efektivitě a některé weby dokonce zavedly jako hodnotící parametr finance uspořené na energii. Částečně s vydáním AMD Polaris a zejména s nástupem architektury RDNA tento způsob hodnocení a primární důraz na spotřebu z recenzí mnoha webů, nevím proč, vypadl. Věřme, že v důsledku toho, že šlo o období ekonomické stability a výdaje na energie většinu lidí netrápily.

Stále častěji se ale v diskuzích objevovalo téma odpadního tepla. Zvlášť v létě je to problém a občas zmiňovaná klimatizace pouze překlápí problém odpadního tepla do účtů za energie. Zákon zachování energie je zkrátka neúprosný, vygenerované teplo se jen tak neztratí a buďto zůstane uvnitř a griluje uživatele, nebo se přesune jinam, což většinou stojí další energii. Kdo ví, možná přijdou do módy staré kamenné chalupy ve vyšších polohách, které kilowatt tepla nerozhází ani v nejparnějším létu.

• Co je pokojová teplota? Aneb 12 °C je dost pro všechny

Asi nejzajímavějším prvkem ankety je hodnota 12 % u odpovědi poukazující na hlučnost. Bývaly doby, kdy vysoká hlučnost byl první a poslední problém karet s vysokou spotřebou. Přes několik výkyvů však nakonec výrobci GPU i samotných karet časem pochopili, že většina uživatelů dá přednost tomu, pokud je karta svým zvukovým projevem neruší, než když je její cena o pár dolarů nižší. Většina dnešních grafických karet je proto vybavena kvalitními, byť většími a dražšími chladiči.

• Výrobci chladičů plesají, nové grafiky znamenají finanční žně

Nebylo tomu tak vždy. Dokonce bývaly doby, kdy mnozí uživatelé negativně reagovali na komponenty s velkými chladiči negativně, neboť předpokládali vysokou spotřebu a vysokou hlučnost. Trvalo to sice 15-20 let, ale názory, že velký chladič znamená velký hluk se podařilo vymýtit a dnes už se jeví jako úsměvná nostalgie. Přitom ještě před ~20 lety bylo zcela běžné, že jádro grafické karty chladila  malá nízká kostička hliníku, na které seděl 40-45mm ventilátorek, někdy ještě zanořený do hliníkového pasivu. Jeho ložisko se tak nacházelo přímo nad křemíkovým jádrem GPU, místem s nejvyšší teplotou, takže už z výroby nepříjemný zvukový projev daný otáčkami i přes 5000-6000 RPM byl postupem času umocňován vypalováním kluzného ložiska a vysycháním maziva v důsledku vysoké teploty.

Asi první referenční grafickou kartou (nutno podotknout, že kolem roku 2000 byly mnohdy nereferenční chladiče horší než referenční a řada uživatelů k nim neměla důvěru), která přinesla ventilátor velkého průměru umístěný mimo GPU (na tom ležela jen pasivní část), byl Radeon 9800 XT zobrazený v úvodu. Tato karta se příliš nerozšířila (jednak šlo o high-end, jednak se blížila další generace s očekáváním výkonnostního posunu na podobné úrovni, jakou nyní očekáváme od AMD RDNA 3 a Nvidia Lovelace a jednak se již objevovaly i poměrně slušné nereferenční chladiče), ale ti uživatelé, jimž prošla rukama, si použité řešení velmi chválili. Je pravdou, že nebylo tiché v dnešním slova smyslu. Proud vzduchu poněkud ševelil při průchodu ostrými řídkými lamelami. Motorek ale nevydával iritující ječivý zvuk, nijak zásadně nerušil a uživatelé, jejichž počítačem karta prošla, tato zkušenost motivovala k preferenci modelů karet s většími chladiči. Jen formálně jako prevenci nedorozumění zdůrazním, že je řeč o Radeonu 9800 XT, nikoli o pozdějším Radeonu X800 XT, který měl trochu podobný, avšak menší radiátor a tudíž o něco vyšší hlučnost.

Zatímco u procesorů opustili uživatelé v retail segmentu nízké kostičky hliníku s malými uječenými větráčky poměrně rychle a značky jako Titan, později třeba Zalman v high-endu a CoolerMaster v mainstreamu velmi rychle přesvědčily uživatele, že větší povrch pasivní části a větší průměr ventilátoru znamenají nižší hluk, u grafických karet to z důvodu zažitých dogmat a opakovaných nepravd trvalo podstatně déle. S ohledem na výsledek ankety, kdy hlučnost považuje za problém (i u výkonného hardwaru) jen 12 % uživatelů, je tedy většina chladičů dimenzovaná přinejmenším adekvátně a nesmyslná dogmata lze považovat za prakticky vymýcená.

Situaci možná prospěla i postupná integrace většiny komponent, které se osazovaly do PCI(e) slotů, na základní desku, takže běžný uživatel nemá problém, pokud mu grafická karta zabírá tři sloty. Zatímco chladič procesoru má u klasického ATX konceptu (a jeho derivátů) opravdu dost prostoru pro dlouhé heatpipe, obrovskou plochu lamel a pomaloběžný ventilátor o průměru přes 120-140-160 milimetrů, grafické karty dlouho tuto výsadu neměly. Dokonce se několikrát uvažovalo i o změně konceptu, který by poskytl větší prostor pro chlazení. Právě ústup další karet, jejichž funkce se přesunuly na základní desku, dostupný prostor navyšoval dostatečně na to, aby motivaci ke změně dlouholetého standardu zcela utlumila. Ale kdo ví, třeba zpomalující vývoj výrobních procesů (v jehož důsledku spotřeba roste) opět tyto myšlenky oživí a PCIe sloty na základní desce nahradí prostor pro OAM moduly s věžovými chladiči dimenzovanými na 800W+ TDP.